Plánem bylo vyzkoušet mých sedm tras, říká zakladatel projektu Ostravské pěšiny Petr Lexa Přendík

Zajímala vás historie odjakživa, nebo jste v ní našel zalíbení až při studiu?
Už jako dítě mě historie fascinovala. Vše začalo v roce 1998, kdy jsem si začal psát kroniku českou, opisoval jsem si vlastivědu a objevil jsem v sobě i výtvarné nadání. Můj zájem o historii Ostravy vypukl na základní škole, protože jsem byl poslán na dějepisnou olympiádu, která byla zaměřená na ostravské dějiny, a dostal jsem k tomu tlustou knihu Dějiny Ostravy. Našel jsem v ní zalíbení a pokračoval jsem v jejím studiu i na gymnáziu, kde jsem si začal zpracovávat různá témata, převážně o architektuře města.

Co jste studoval?
Po gymnáziu jsem šel studovat architekturu na VŠB, zde jsem ale hned po prvním semestru pochopil, že to není nic pro mě. Proto jsem se přihlásil na různé kombinace oborů na Ostravskou univerzitu a nakonec si vybral historii a český jazyk a literatura a k tomu jsem si ještě přidal základy pedagogiky a psychologie. Studium jsem dokončil v roce 2017 a hned jsem nastoupil na místo kronikáře Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih, kde pracuji dodnes.

Jak vás napadlo založit projekt Ostravské pěšiny?
Stalo se tak omylem v dobách nejtěžšího Covidu, což bylo 20. června 2020. Od jednoho nakladatelství jsem dostal zakázku, abych napsal průvodce Procházky Ostravou, a když jsem ho odevzdal, tak jsem si řekl, že bych si ty trasy s lidmi rád prošel, jestli je to bude vůbec bavit. Můj plán byl vyzkoušet mých sedm tras, a tím to pro mě mělo skončit, ale lidí začalo chodit víc a víc a dnes mám vytvořených nějakých 80 okruhů napříč celou Ostravou.

Máte nějaký okruh nebo téma, které je vaše nejoblíbenější?
Jsou okruhy, které přímo miluju a dělám je rád. Mezi ně patří má domácí Jubilejní kolonie, Bělský les, cihlové město ve Vítkovicích, ale jsou to třeba i kavárny v Moravské Ostravě.

Proč jste se rozhodl zrovna pro název Ostravské pěšiny?
Přívlastek Ostravské je jasný, ale pěšiny jsou spojené s mojí filozofií projektu. Chtěl jsem se zaměřit především na okrajové části Ostravy, kam běžní ostravští průvodci nechodí, jako je Stará Bělá, Proskovice, Nová Bělá a podobně. Pro název jsem se inspiroval právě v Proskovicích, kde je krásný kříž v poli, ke kterému vede pěšina. Zároveň substantivum označuje, že to bude něco pěšího. Trochu jsem se obával, jestli to není příliš archaické slovo, ale už to zlidovělo a občas slyším lidi říkat, že jdou dneska na „pěšiny“ nebo slyším „to je Lexa z pěšin“. 

Když jste přišel s projektem Lexa v Luně, věřil jste, že to bude mít takový úspěch?
To byl další omyl. Už před tím jsem pořádal různé přednášky v kavárnách a tam chodilo dost lidí. Tak mě napadlo zkusit experiment a vyhlásit na září a říjen 2023 projekt Lexa v Luně. Věděl jsem, že jako první téma musím nasadit něco, co lidi bude zajímat, takže jsem vybral ostravské tragédie. Věděl jsem, že pokud přijde 150 lidí, tak to pokryje veškeré náklady a budu v tom pokračovat. Má očekávání byla o dost překročena, jelikož na první představení přišlo přesně 499 lidí. Byl to pro mě zázrak, protože normálně probíhají přednášky o historii v knihovnách s pár lidmi a přede mnou najednou sedělo skoro 500 lidí. Takhle to začalo a já mám dnes naplánovaná představení v kině Luna až do června roku 2025.

Jak přicházíte s novými nápady na fotopřednášky?
Výběr témat je nahodilý, zkrátka jdu po ulici a něco mě napadne. Tím, že mám 80 vycházkových okruhů po Ostravě, tak některá ta témata se opakují. Například na jedné budu vyprávět, že v Hrabůvce máme park a vzápětí že ve Vítkovicích je taky park a pak zjistím, že je těch parků tolik, že mi to vlastně vyjde na jednu premiérovou fotopřednášku. Takže teď v listopadu bude v Luně přednáška na téma Ostravské parky a hřbitovy. Už jsem dělal přednášky o židovské Ostravě, dopravě, generačních obměnách, prostituci, v říjnu nás čeká například Ostrava za císaře pána. V této premiéře ukážu, jaký pokrok Ostrava udělala za 68 let jeho vlády.

Napsal jste několik knih, plánujete vydat další?
V tuto chvíli střádám informace na knihu o sídlišti Nové Výškovice, což bude spíše fotografická publikace. A druhá kniha, kterou mám odevzdat do konce roku, bude průvodce Ostravou, která už není.

Sám jste podporoval sbírku na Kostel svatého Pavla ve Vítkovicích, jak to s ní vypadá?
Sbírka stále běží, kostel potřebuje nové ciferníky, které jsou v současnosti ve špatném stavu. Farnost vypsala veřejnou sbírku, která potřebuje 500 000 korun na opravu. Mně to přišlo jako dobrý nápad, jelikož na věžní hodiny koukáme všichni. Takže teď hledám různé cesty, jak tuto sbírku podporovat. S mým kamarádem Davidem Dokoupilem jsme vyklidili celou věž, zpřístupnili ji lidem a natočili o věži dokument. Taky jsme natočili druhý dokument, ve kterém jsme hledali studnu, která měla být pod věží. A 5. září 2024 v kostele proběhne koncert s Martinem Chodúrem. Aktuálně je vybráno tuším 233 000 korun a počítám, že do půlky příštího roku bychom všichni společnými silami mohli dosáhnout na cílovou částku.

Chystáte v blízké budoucnosti nějaké nové projekty?
Ano, chystám nový projekt s názvem Film o páté. Bude opět probíhat v kině Luna v nedělní termíny. V 17 hodin se bude promítat nějaký prvorepublikový český film. Já na začátku k tomu vždy něco řeknu, kdo tam hrál, jaké jsou ve filmu chyby, za jakých okolností snímek vznikl, co my už dneska nechápeme, protože se jedná o časový vtip a podobně. Mě totiž mrzí, že člověk v dnešní době nemůže vidět v kině film pro pamětníky, takže chci zacílit na lidi, kteří jsou příznivci černobílých filmů a ukázat jim je na jednom z největších filmových pláten v republice. První Film o páté se bude konat 13. října. Těším se!