DRBNA HISTORIČKA: Hrad Starý Jičín strážil cestu do Polska. Potomek posledního vlastníka vaří v Německu pivo

Za řadu století své existenci mnohokrát změnil hrad svého majitele. Nešlo jen o Čechy. Již první známý vlastník byl německý šlechtic Arnold z Hückeswagenu . Patřil mu i Šostýn kousek od Kopřivnice a hrad Hukvaldy pojmenovaný nejspíše právě podle jeho rodového přízviska.

Dalším vlastníkem hradu byli páni z Pňovic, během jejichž úřadování byl pravděpodobně založen Nový Jičín. Obec Starý Jičín totiž neměla pro další rozšiřování v blízkosti obchodní trasy dostatek vody a tudíž bylo osídlení přeneseno nedaleko, kde se dnes nachází okresní město Nový Jičín.

Na hradě se pak vystřídali představitelé nejvýznamnějších moravských rodů. Ať už se jednako o pány z Kravař, Cimburka a především o Žerotíny. Poslední jmenovaní se zasloužili o výstavbu renesančního palce na hradě a také za úpravy nedalekého kostela sv. Václava, který je zajímavý jednak mixem gotických, renesančních architektonických prvků a pak svou věží neobvykle stavebně nezapuštěnou do zbytku kostela.

Žerotínové šířili na panství reformační myšlenky, což vedlo ke konfiskaci panství po bitvě na Bílé hoře. Na přímý příkaz krále Ferdinanda II. Habsburského získal chorvatský šlechtic Mikuláš Frankopan z Tržacu. Ačkoliv mnoho statků Chorvaté v českých zemích nevlastnili, důvod králova rozhodnutí byl prozaický, dlužil Frankopanovi přes 13 000 zlatých.

Frankopan nebyl žádný druhořadý šlechtic, ale chorvatský bán, čili jakýsi místokrál vykonávající správu v zemi v časech uherské nadvlády.

Starý Jičín však musel přenechat v letech 1626 až 1627 Dánům, kteří ho obsadili během třicetileté války. Mezinárodní obsazení na moravském hradě však nekončilo. Po Frankopanovi získal panství rakouský šlechtic ze Štýrska Wolfgang Friedrich Hoffmann z Grünbüchlu, po nich následovali Dietrichsteinové rovněž z Rakouska a na začátku 18. století Zenové z Dannhausenu.

Moravský rytířský rod sice hrad vlastnil, ale doba opevnění na kopcích už pominula a ačkoliv se stal Starý Jičín jejich hlavním rodovým sídlem, nebydleli na hradě, ale nechali si zde vybudovat pozdně barokní zámek.

Zámku si v obci jen tak nevšimneme, ale přesto zde stojí. Jeho budovu však na konci 19. století získala obecní samospráva, aby v něm vybudovala školu. Bohulibý záměr byl doprovozen devastací všech barokních štuků nebo ozdobné balustrády, dnes tak zámecká budova svůj původ nijak nepřipomíná a splývá se starou zástavbou aniž by jeho minulost byla na první pohled patrná.

Pokud někomu rodové jméno Zeno z Dannhausenu nezní moravsky, bude na správné stopě. Rod má svůj původ v Benátkách odkud se přes církevní služby dopracoval k rytířskému titulu na Moravě.

Posledními vlastníky hradu byli před znárodňováním po 2. světové válce Deymové ze Střítěže. Nešlo však o nedalekou Střítež u Rožnovské Bečvy, ale o přídomek z panství v Jižních Čechách. Deymové se snažili tehdy už v podstatě ruiny hradu na začátku 20. století zachránit a zrekonstruovat, jejich snahy však přerval překotný vývoj poválečných událostí před nímž raději členové rody emigrovali do Německa.

Tam se jim nevede špatně. V městečku Arnstorf provozují Deymové zámecký pivovar, Josef hrabě Deym dokonce za svou pivovarnickou činnost obdržel Bavorský řád piva.