Verbální útoky, posměšky v online skupinách a často také bezradní učitelé. Šikana je realitou na více než v polovině českých základních škol. Jenže na pomoc odborníků se často čeká i měsíc. Nová krizová linka však slibuje pomoc do 24 hodin.

Knihy o poruchách příjmu potravy patří k tématu, které budí emoce – a to nejen u samotných nemocných, ale i v jejich okolí. Pro někoho mohou být důležitým zdrojem pochopení a podpory, pro jiného naopak spouštěčem, který stav ještě zhorší. Právě proto má smysl o nich mluvit otevřeně a bez idealizace.

Samoobslužné pokladny rozpoutaly divoké debaty na sociálních sítích. Zatímco jedni mluví o práci zákazníků zadarmo a vyzývají k bojkotu, druzí si tento způsob placení chválí pro rychlost a pohodlí. Jde jen o hlasitou facebookovou bublinu, nebo se odpor zákazníků projevuje i v praxi obchodů?

U některých prodejen skupiny COOP se v těchto dnech objevují ochránci zvířat z organizace OBRAZ. Řetězec kritizují za to, že je posledním z velkých hráčů v Česku, který stále prodává vejce z klecových chovů. Protestní akce se dnes od tři čtvrtě na dvanáct koná v Novém Jičíně.

Pokud chtějí řidiči motorových vozidel vyjet na zasněženou či zledovatělou vozovku, musí splňovat určité povinnosti jako jsou zimní pneumatiky, případně na horách řetězy. Ale co cyklisté? Existují nějaké povinnosti i pro ně? Co říkají české zákony?

Kontrola, bezmoc, strach i láska. Porucha příjmu potravy se ve vztahu často stává „třetí silou“, která přebírá moc nad každodenním životem. Jaké je žít vedle člověka s anorexií a proč není povinností nikoho být zachráncem?

Cvičení považujeme za jeden z nejzdravějších návyků. Jenže i z běhu, posilovny nebo jógy se může stát posedlost. Závislost na cvičení přitom často nebývá vidět – okolí ji zaměňuje za disciplínu a „zdravý životní styl“. Jak poznat, že už pohyb není motivovaný radostí, ale strachem?

Ještě před pár desítkami let vypadal „léčebný“ pobyt na psychiatrii zcela jinak než dnes. Místo terapie, empatie a bezpečí pacienty čekaly ledové koupele, přivazování k postelím nebo násilné zásahy do mozku. Strach z psychiatrie má své historické kořeny — přestože dnešní realita je zásadně jiná.

Hladovění pro Boha, pro krásu nebo pro lajky. Touha ovládnout své tělo a být „čistý“ provází lidstvo po staletí. A to od středověkých asketek přes viktoriánské ženy, které kvůli hubnutí polykaly tasemnice, až po dnešní dobu, kdy tlak na dokonalou postavu začíná už u dětí.

Pro někoho jen tabulka čokolády nebo kousek pizzy. Pro jiného noční můra, která spustí vlnu úzkosti. Lidé s poruchami příjmu potravy často zažívají strach z takzvaného fear food – jídla, které je pro ně zátěžové, ačkoli se zvenčí může zdát naprosto běžné a neškodné. Jak s fear food pracovat a proč nestačí „to prostě jen sníst“?