„Myslel/a jsem to dobře.“ Věta, kterou si mnoho lidí opakuje poté, co jejich slova ještě více ublížila někomu, kdo bojuje s anorexií. Jaké věty zní nevinně, ale zanechávají hluboké šrámy? Jak mluvit s nemocným, aby necítil tlak, stud nebo pocit selhání?

Jak správně reagovat při ozbrojeném útoku nebo během agrese aktivního útočníka? Po dvojnásobné vraždě v Hradci Králové je tato otázka opět aktuální. Podle odborníků na bezpečnost bychom se měli řídit pravidlem USB: uteč, schovej se, bojuj. A to přesně v tomto pořadí.

Davidova cesta za svobodou začíná vaší pomocí. Po tragické nehodě v bazénu a následném ochrnutí se David a jeho partnerka Marcela z Trutnova snaží o návrat k normálnímu životu. Přestože se David musel vypořádat s mnoha fyzickými i duševními výzvami, jeho touha po svobodě zůstává nezlomená.

Přibrat kvůli kabelce? Zní to povrchně? Možná. Ale právě jednoduché, hmatatelné cíle mohou být tou nejlepší motivací nejen na cestě z poruch příjmu potravy. V dnešním článku se dozvíte, proč je lepší přestat snít o abstraktním zdraví a raději se soustředit na malé, konkrétní odměny.

Máte doma anorektičku? Tentokrát se ponoříme se do drtivých prvních momentů, kdy si rodiče nebo partneři uvědomí, že někdo z jejich blízkých bojuje s anorexií. Co dělat, když už nejde zavírat oči? Jak podporovat, aniž byste škodili? A hlavně, proč je důležité neztratit sami sebe?

Raději zemřít než přibrat. Jak silná musí být nemoc, když matka místo boje za život hledá novou mámu pro své dítě? Jak se člověk dostane do bodu, kdy ani mateřská láska nestačí, aby chtěl zůstat naživu? To je příběh Danky v dalším díle podcastu Stop anorexii.

Občané se musí mít na pozoru před novou vlnou podvodných hovorů, kde se podvodníci vydávají za pracovníky České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Správa o tom informovala na svých webových stránkách.

Zjištění, že váš blízký bojuje s anorexií, je šok a přináší mnoho otázek. Co jsme udělali špatně? Jak mu pomoci? V tomto díle rozebíráme nejčastější prvotní reakce, pravdu o rodinné vině, i to, co čeká partnera anorektičky – od pocitu bezmoci až po největší výzvy péče o někoho, kdo odmítá pomoc.

Jak ocenit půlroční školní snažení našich dětí? Otázka, která rezonuje v mnoha rodinách s blížícím se koncem školního pololetí. Podle odborníků může jít o dobrou motivaci. Varují však, že odměňování penězi se nesmí stát automatickým.

Anorektičky mají pod čtyřicet kilo, jsou to chodící kostry – to je jeden z nejnebezpečnějších mýtů spojených s poruchami příjmu potravy. Kolik musí dívka/kluk vážit, aby měli potvrzenou diagnózu anorexie? Odpověď zní – váha není rozhodující.