Kostel sv. Hedviky v Opavě se snad ve všem vymyká typickým barokním kostelům, které lemují naši zem. Jako své závěrečné opus magnum ho vybudoval architekt Leopold Bauer a do stavby promítnul své neobvyklé představy o víře. Kostel ve své pohnuté historii nejprve sloužil armádě, náboženským svatostánkem se stal až po desítkách let.
Na pomezí centrální městské části Opavy a okrajové oblasti Jaktař stojí neobvyklý chrám, jehož počátky sahají k roku 1894, kdy opavský kněz a středoškolský profesor Johann Eichler založil nadaci na výstavbu kostela na místě starého pohřebiště. Asi bychom se divili, kolik dnešních kostelů stojí na bývalých pohanských pohřebištích nebo rituálních místech. V případě kostela sv. Hedviky šlo o tradiční městské pohřebiště, kam se ukládali zesnulí ještě v 19. století.
Nadace příliš úspěšná nebyla a výstavba kostela se opozdila o řadu let. Uprostřed první světové války v roce 1916 byla myšlenka na chrám znovu oživena. Měl zároveň sloužit jako pomník obětem probíhajícího vojenského konfliktu. Pochopitelně šlo primárně o vojáky centrálních mocností. Vzhledem k tomu, že Opava tehdy hraničila s územím Německa, pomník měl pamatovat i na německé vojáky.
To se skutečně stalo při samotné výzdobě, kdy na freskách byli zobrazeni němečtí vojáci v typické Stahlhelm. Kostel tak ozdobily fresky s vojáky v šedých uniformách a ocelových vojenských helmách, které byly inovací první světové války oproti koženým, špičatým helmám typických pro pruské vojáky, ale nevhodných k zákopové válce. Dostaly se později i do výzbroje Hitlerovy německé armády. Prohlédnout si v chrámové výzdobě plné světců také typickou výstroj nacistů, kteří rozsévali smrt po celé Evropě, bylo unikátem kostela.
Ten však nebyl vybudován ani v časech válečného nedostatku, ale jeho základní kámen byl položen až v 30. letech 20. století. Vypsanou architektonickou soutěž vyhrál Leopold Bauer. Pocházel původně z Krnova, ale jeho kariéra začala ve Vídni.
V době, kdy se pokládal základní kámen kostela, byl v Opavě známý jako spoluautor známého obchodního domu Breda. Kostel měl být jedním z jeho vrcholných děl, do něhož toužil promítnout svou fascinaci východní mystikou, a také obdiv k Německu. Bauer zemřel v roce 1938, ale před svou smrtí se netajil pozitivním vztahem k rozmáhajícímu se fašismu. Fresková výzdoba německými vojáky to dokládá, druhou inspiraci odráží dominantní věž kostela nad vstupní branou. Její stupňovitá charakteristika měla připomínat starověký zikkurat (chrámy prvních civilizací v oblasti Mezopotámie, poznámka redakce). Hojně byly využity také tmavé barvy, které měly podtrhovat mystickou atmosféru východního střihu v chrámu.
Jakoby tyto bizarní okolnosti předznamenaly další život kostela, v němž se dlouhá desetiletí nekonaly bohoslužby. Monumentální stavba sloužila během druhé světové války jako sklad vojenského materiálu. Věž s vynikajícím výhledem do okolí pak byla užitečná jako pozorovatelna Luftwaffe. Během osvobozovacích bojů byl navíc zasažen kříž na vrcholu věže.
Lepšího zacházení se nedostalo svatostánku ani za komunistického režimu. Objekt trpěl vandalismem a nadále byl využíván jako sklad. Ke svému původnímu účelu byl vysvěcen v roce 1993, po 65 letech od své kolaudace olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
