DRBNA HISTORIČKA: Jak přišla do Ostravy elektřina. Dnes ji připomíná ulice U Staré elektrárny

První elektrárny pro veřejné využití vznikaly v Evropě od roku 1881, kdy byla uvedena do provozu vodní elektrárna v Godalmingu v jihovýchodní Anglii. Z tohoto světového unikátu se dnes těší malé město se zhruba 20 tisíci obyvateli. Průkopníky elektrifikace se často stávala místa mimo hlavní centra.

Platí to i pro naše luhy a háje. Prvním elektrifikovaných provozem v Česku se může pochlubit Moravská Třebová, kde tamější tkalcovnu lnu pohánělo dynamo parního stroje už v roce 1878. Takovýto provoz však za veřejnou elektrárnu umožňující elektrifikaci části území považovat nejde. Ta historicky první se objevila v Jindřichově Hradci a vodní kolo (v tomto případě dřevěné z vodního mlýna, typická turbína přišla až později) a elektřina z ní osvětlovala tamější náměstí.

První skutečnou veřejnou elektrárnu bychom našli v Písku v roce 1888, jelikož ji na rozdíl od té jindřichohradecké vlastnilo město. Zásadním milníkem v elektrifikaci Ostravy byla výstavba elektrárny na Zámostí v roce 1896. Poháněla čerpadla vodárny, síť elektrického osvětlení v tehdejší Polské Ostravě a zanedlouho také úzkorozchodnou tramvajovou linku z Michálkovic do Hrušova.

Měla i 35 metrů vysoký komín, na odvádění zplodin z provozu parních kotlů. Vyráběla ale jen stejnosměrný proud, který v počátcích elektrických sítí dominoval. Výhodou bylo, že se jimi daly napájet akumulátory a část energie tak uchovávat. V případě ostravské elektrárny byl akumulátor využíván právě na pohon tramvaje. Nevýhodou byla možnost poskytovat elektrický proud jen na krátké vzdálenosti.

V dřevních dobách využívání elektrické energie se s přenášením proudu nepočítalo, ale záhy se tento technologický hendikep podepsal na možnostech plošné elektrifikace. Jelikož řadu elektráren provozovali soukromí vlastníci, nebylo budování elektrických zdrojů příliš rentabilní, jelikož stejnosměrný proud s pouze lokálním uplatněním nevynášel a značná část výkonu prvních elektráren nebyla využita. Princip neefektivity platil i pro obecní elektrárny. 

Na svůj boom si tak elektřina musela počkat až do časů Československa, kde se na nic nečekalo a byl přijat zákon o elektrifikaci státu roku 1919, jako jeden z prvních legislativních aktů v novém státě. I když se v první republice vše teprve etablovalo, zákon „O státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace” byl propracován do pozoruhodných detailů. Počítalo se také s přestavbou soustavy na střídavý proud. To už stará elektrárna ve Slezské Ostravě patřila ke starším provozům, kdy na střídavý proud byla modernizována až ve 30. letech 20. století.

Tehdy se už dokončovala moderní elektrárna v Třebechovicích, která byla největším provozem na Moravě a patřila k ní největší vysokotlaká ústředna na světě.

Stará elektrárna byla definitivně odstavena v roce 1945 kvůli své zastaralosti. Její budova však přežila a dodnes tuto kapitolu z dějin elektrického proudu v Ostravě připomíná název ulice U Staré elektrárny.