Dnešní dominantou Ostravy je radnice se svou vysokou věží, panorama Dolních Vítkovic nebo některé z jiných moderních staveb. Město má však i svou středověkou historii, její připomínkou je malá kamenná zídka nedaleko kostela svatého Václava. Drobná ruina je reliktem středověkých hradeb Moravské Ostravy.
Právo obehnat město hradbami bylo jedním z nejvýznamnějších privilegií, které mohlo být sídlu uděleno. Je jasné, že funkce hradeb byla primárně obranná. Ozbrojené konflikty patřily k běžným součástem života a jestli pro kořist táhnoucí vojáci mohli vpadnout mezi volně stojící stavení nebo museli překonat několikametrové zdi, byl zásadní rozdíl.V časech ohrožení se obyvatelé měst chápali vlastních zbraní a vydali se na hradby své město hájit.
Původ ostravských kamenných hradeb sahá do časů Karla IV. Ačkoliv přímé svědectví o předchozím opevnění chybí, zcela jistě středověká Moravská Ostrava nějaká opevnění měla. Privilegium umožňující vystavět kamennou zeď z roku 1362 koneckonců mluví o kamenné fortifikaci, jako o vylepšení.
Pravděpodobně tehdy město ohrazovaly dřevěné palisády či ploty, hliněné valy nebo vodní příkopy (vodní příkop u jedné z městských bran je pak pro pozdější opevnění i doložen). Na počátku 14. století se jednalo o běžné fortifikace, jak je máme doloženy např. v Kutné Hoře během obrany před vojsky Albrechta Habsburského roku 1307, s postupem času však zastarávalo.
Ostrava ve středověku byla hraničním městem, sousední Polská Ostrava historicky patřila už k polskému státu. V časech Karla IV. to už neplatilo, jelikož sousední Horní Slezsko připojil ke Koruně české už jeho otec Jan Lucemburský. Ohrožení městu však hrozilo i ve vnitrozemí.
Hradby se však pro město v životě středověké měšťana staly mnohem významnějším symbolem, než jen utilitárním prvkem pro případ vojenského ohrožení. Společnost lidí žijících uvnitř hradeb se pomocí tlustých zdí, ty ostravské měly u paty zhruba 2 metry šířky, oddělovala od okolního světa a utvářela vlastní uzavřenou společnost. Stát se jejím členem považovali za specifickou výsadu. Právě hradby symbolizovaly výjimečnost komunity žijící uvnitř hradeb.
Tento mentální obzor kromě četných literárních odkazů najdeme i ve středověkém městském právu, kde byl kodifikován specifický těžký zločin přelezení městské zdi. Ten byl páchán a odsuzován buď jako samostatný zločin nebo jako závažná přitěžující okolnost při spáchání jiného trestného činu. Ve vrcholném středověku pak nebylo povolováno běžným občanům stavět domy za využití hradebních zdí a nejprve takto byly stavěny pouze kostely.
Ačkoliv zmíněný ostravský kostel sv. Václava není klasickým kostelem ve zdi, jeho bezprostřední blízkost hradeb o tomto principu výjimečného postavení městských hradeb v myšlenkovém obzoru středověkého člověka také leccos napovídá.
Uzavřená společnost středověké Moravské Ostravy však byla z dnešního pohledu opravdu exkluzivní. Z dnešních více než 284 000 obyvatel města by se za ně neschoval skoro nikdo. Představu o tom, jak velkou část obepínaly hradby nám poskytne lokalita v 19. století zbořených bran. Ty byly tři: hlavní byla Dolní brána v blízkosti kostela, byla nejmohutnější, kvůli obraně ze slezské strany. Další brána se nacházela nejspíše v ústí Přívozské ulice na Jiráskově náměstí a poslední Horní bránu bychom našli někde na křižovatce Puchmajerovy ulice a 28. října. Středověká Moravská Ostrava tak zahrnovala jen několik ulic kolem dnešního Masarykova náměstí.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
