Drbna historička: Místek ve stínu Frýdku. Někomu se ve městě žilo dobře i v časech tuhého nevolnictví

Na přelomu 17. a 18. století byl Místek méně významný než sousední Frýdek. Příchod industrializace měl situaci v 19. století obrátit, podobně jako snad všechny zažité stereotypy celého Ostravska. V učebnicích dějepisu se mírný stín vznáší nad celým tímto obdobím, kdy vládl Leopold I. Hasburský, na něhož si ze školních lavic vzpomene jen málokdo.

Zastřeno období po konci třicetileté války není jen panováním málo slavného panovníka, ale i tím, že jeho vláda se stala typickou utužováním nevolnictví a také poměrně četnými rebeliemi poddaných v českých zemích. Ty se nevyhnuly ani okolí Frýdku a Místku, vzpomenout zde můžeme například zbojnickou činnost syna janovického fojta Ondráše.

Ale zdaleka ne všichni Místečané trpěli pod habsburskou krutovládou ve stínu frýdeckého zámku. Příkladem může být historiky popsaný osud obchodníka Jiřího Lysého.

Věnoval se primárně obchodu se suknem a také bydlel v šenkovním domě, kde mohl prodávat alkoholické nápoje. Šenkovní dům byl předchůdcem dnešní hospody. Zpravidla ve sklepě, nebo na lavici před vchodem se vysedávalo a popíjelo, popřípadě si pivo, víno a kořalku odtud nosili zákazníci domů (zde vznikla tradice nosit si pivo ve džbánku z výčepu k domácí konzumaci), jinde se prodávat alkohol oficiálně nemohl.

Šenkovní domy sloužily zpravidla pro mnohem užší klientelu než dnes. Nikoliv proto, že by o alkohol nebyl zájem, ale proto, že se ve městech nacházely na každém rohu a využívali je obyvatelé několika sousedních stavení. Blíže než k dnešním restauracím, tak měly k současným garážím a klubovnám s výčepním zařízením.

Podobným způsobem se šenkovalo i u Jiřího Lysého, šlo pravděpodobně o aktivitu především pro jeho manželku Annu. Jiří byl nepochybně zámožným občanem raně novověkého Místku, k čemuž by jeden sklepní výčep nepostačoval. Vedle něho vlastnil také více než deset krav a podobné množství ovcí, prasata nebo včely. Přestože byl Místek městem, lidé zde běžně žili společně s dobytkem, jak bylo u málo významných měst obvyklé a příliš je to neodlišovalo od vesnic. V letech 1682 až 1690 to pak Jiří dotáhl až na místeckého purkmistra, tedy obdobu starosty.

Jak o jeho majetku víme?

O majetku se dozvídáme díky inventáři jeho pozůstalosti, který vznikl nejspíše kvůli zamezení sporu o jeho poměrně rozsáhlý majetek mezi vdovou Annou, která původně pocházela z Moravské Ostravy, a jejich sedmi dětmi. Detaily tohoto konfliktu neznámé, ale nejstarší (tehdy devětadvacetiletý syn Václav) je v inventáři Annou označen za “neposlušného”.

Kromě soukenického vybavení, hotovosti, dluhů či nejrůznějšího oblečení je v pozůstalosti uveden i “kotel k pálení gořalky”, tudíž Jiří s Annou jen alkohol neprodávali, ale také vyráběli. Zdá se, že někomu se v Místku žilo dobře i v časech tuhého nevolnictví.