Ondřej Bohuslav Petr. Historická slepá ulička k Petru Bezručovi, ve kterou věří i Nohavica

Sociálně-anarchistický apel slavných básní v čele s Maryčkou Magdonovou nebo Ostravou je unikátním počinem v historii české literatury. Jsou součástí básnické sbírky Slezské písně (původně Slezské číslo, jelikož se tento podtitul objevil u prvního čísla Besed času v roce 1903) Petra Bezruče. Jméno autora, po němž je v česku pojmenována nejedna ulice, budova či náměstí, je jak známo pseudonymem.

Básně publikoval pod slavným pseudonymem Vladimír Vašek, který však již v době, kdy je předával svému nakladateli sdělil, že je napsal náhle, a že před tím nikdy mnoho nepsal a už ani nebude. Což v podstatě posléze splnil. Autor procítěných básní jako by tvrdil, že k tvorbě má jen velmi vlažný vztah.

Takovéto okolnosti vzniku geniálního díla jsou poměrně neobvyklé. Po jejích stopách se musíme vydat na samotný konec 19. století do Místku. Konkrétně do místní části Koloredov, kde se v roce 1891 usadil Vladimír Vašek, jelikož zde přesídlil, aby zde pracoval jako poštovní úředník.

Vašek nedokončil univerzitní studia latinské filologie v Praze pravděpodobně proto, že měl slabost pro život hospodského povaleče a tomu se věnoval i v Místku, kde se v hostinci seznámil s Ondřejem Bohuslavem Petrem. Místní vlastenec a bývalý učitel, který se nevydal za svá gymnaziální studia byl Vaškovi tak trochu podobný, ovšem životem ještě více ošlehaný neb byl v čase jejich setkání o 13 let starší.

Oba intelektuálové se v malém městě na periferii Rakousko-Uherska rychle spřátelili a podnikali výpravy do beskydských kopců v okolí. Turistice v Beskydech se Vladimír Vašek věnoval do konce života, už jako zasloužilý umělec v socialistickém Československu (zemřel roku 1958 v Olomouci). 

Život jeho souputníka Petra skončil podstatně dříve a tragicky, jelikož spáchal sebevraždu v roce 1893. V matrice se sice píše o mrtvici, ale pozdější bádání prokázalo, že o “zfalšování” příčiny úmrtí se postarali pozůstali. V puritánském 19. století byla sebevražda obrovským stigmatem, koneckonců to potvrzuje i báseň o Maryčce Magdonové.

Nešťastný konec života O. B. Petra dokládá, jak významné bylo pro Vaška přátelství s tímto amatérským básníkem. Záhy po této události se totiž vrátil do Brna.

Pseudonym Petr Bezruč vznikl pravděpodobně právě jako odkaz na jméno Vaškova přítele. Příjmení v uměleckém jméně pak odkazuje na Dodu Bezručovou, do níž se Vašek během místeckého pobytu zamiloval.

Mohlo být jméno Petr skrytým odkazem na O. B. Petra, který byl spoluautorem některých básní slavné sbírky? Argumentů existuje celá řada. Když Slezské písně Vaška proslavily, začal vehementně popírat, že by pseudonym byl ovlivněn právě uvedenými osobami. Chtěl zamést stopy?

Některé motivy ve Slezských písních odkazují na život O. B. Petra. Například báseň Kantor Halfar zpracovává osud ztráty Petrova učitelského místa v Těšíně kvůli polonizaci školy. Podle korespondence a výpovědi pamětníků Vašek s Petrem často řešili poezii a předávali si své texty. Dochovala se však jedna jediná Petrova báseň. 

Nejznámějším zastáncem teorie o spoluautorství Petra na Slezských písních je Jaromír Nohavica. Ten k diskuzi přidává argumenty ze své osobní zkušenosti básníka. Upozorňuje na velmi rozdílnou kvalitu Bezručových básní a ty nejzdařilejší přisuzuje právě Petrovi. Sám Nohavica je však autorem jedinečných lyrických textů a zároveň jednoduchých virtuálek, kde by bez znalosti kontextu rovněž lehce vzniklo podezření, že nemohlo jít o jednoho autora.

Oficiální bádání se k tezi o Petrově spoluautorství nepřiklání. Ať už přímo nebo nepřímo není pochyb o tom, že Ondřej Bohuslav Petr se na vzniku unikátního díla podílel, i kdyby jen v roli rádce nebo inspirace.