DRBNA HISTORIČKA: Opava bývala hlavním zemským městem. Sídlil v ní i slezský parlament

Tradičním centrem Slezska byla Vratislav a Opava jen jedním z provinčních měst, i když zde ve středověku sídlila vedlejší větev přemyslovského rodu. Vše se změnilo po rozdělení Slezska mezi Prusko a habsburskou monarchii. Opava se tak stala logickým hlavním městem teritoriálního zbytku po slezské části rakouského soustátí.

Od roku 1742 až do 19. století však šlo povětšinu času o titulární pozici. Svoji asi největší chvíli politické slávy začala zažívat Opava v roce 1861, kdy byla obnovena ústavnost po téměř desítce let bachovského absolutismu v celém soustátí. Součástí nové ústavy bylo také zřízení zemských sněmů.

Stejně jako Čechy a Morava i rakouské Slezsko získalo svůj zemský sněm, jeho logickým sídlem se stala Opava. Kdyby se demokratizační proces v habsburské monarchii (Rakousko-Uhersko vzniklo až po federalizaci v roce 1867) o pár desítek let zpozdil, sněm by dost možná zasedl v Ostravě, kde měli svého času majetky i samotní Habsburkové.

Sněm nicméně zasedal v Opavě, kde se sházelo 30 řádných poslanců a jako virilista (pozorovatel) se jednání mohl účastnit i vratislavský biskup. Šlo o velmi neobvyklou situaci, kdy v zastupitelském sněmu zasedal občan jiného státu. Vratislav byla součástí Pruska, později Německého císařství, ovšem některé farnosti rakouského Slezska spadaly do církevní správy vratislavského biskupství. Naopak několik far v Prusku spadalo pod olomoucké arcibiskupství, například na Hlučínsku.

Jak se sluší a patří ke každému poslaneckému sněmu, i v tom Opavském, který jistě patřil k těm nejmenším orgánům svého druhu široko daleko, docházelo mezi poslanci a jejich voliči ke konfliktům. V rakouském Slezsku byla jejich dělící linie jasně daná. Spory se vedly především o národnostní zastoupení. České země byly až do 2. světové války vždycky multinárodnostní, ale vždy dominovali Češi a ostatní národnosti byly v roli menšin. 

Ve Slezsku to však rozhodně neplatilo. Země byla mixem Němců, Poláků a Čechů. Podle sčítání lidu deklarovalo 43,9 procenta populace jako obcovací jazyk němčinu, 31,7 procenta polštinu a 24, 3 procenta češtinu. Dominantní pozici na sněmu však díky volebnímu cenzu (stručně řečeno velkostatkáři a movitější lidé měli silnější volební zastoupení) jednoznačně dominovali Němci a Češi s Poláky se marně domáhali zvučnějšího zastoupení.

Se vznikem první republiky mělo zaniknout i zemské zřízení pro malé Slezsko. Ovšem pro velký odpor místních zřízení pokračovalo až do roku 1928, kdy vznikla správní země Moravskoslezská, jejíž úřady už v Opavě nesídlily.