DRBNA HISTORIČKA: Ostravská Champs-Élysées. Komunisté ve městě vystavěli velkorysý bulvár

Slovo bulvár, jakožto označení velmi široké ulice se do češtiny dostalo z francouzštiny. Termín vychází z označení pro středověké hradby, jejichž poslední zbytky se ve městech bouraly v průběhu 19. století. Po napoleonských válkách totiž význam městského opevnění čím dál více klesal a zároveň sídla čelily populačnímu boomu spojenému s pokrokem 19. století.

Po hradbách ve městech vznikal nový prostor. Zejména v Paříží dal vzniknout slavným širokým ulicím. Podle pařížského vzoru se pak slovo transformovalo i do češtiny. Mnoho velkorysých bulvárů pařížského střihu v Česku nenajdeme a mnohem  méně v místech starých hradeb. Největší bulvárem je Václavské náměstí a za ním následuje Hlavní třída v Porubě.

Vznik největšího ostravského bulváru neměl s hradbami středověké Ostravy již nic společného. Ty obepínaly jen malý okruh kolem dnešního Masarykova náměstí, jak jsme již v této rubrice připomínali, ovšem v Porubě měl nový bulvár vyrůst na zelené louce pod taktovkou komunistického centrálního plánování.

Průmyslová Ostrava byla sice plná špíny a sazí, ale ve vizích socialistického světa hrála důležitou úlohu. Plánovači doby v těžkém průmyslu viděli velký potenciál a cítili nutnost v rozšiřování města. K historické Ostravě se tak “přilepila” nedaleká obec Poruba, jenž měla po 2. světové válce asi 1500 obyvatel.

V okolí vesnice však byly zkonfiskované pozemky hraběte Wilczeka, území nebylo poddolované a navíc povětšinu času zde vítr vál vhodným směrem, kdy zplodiny z ostravských komínu hnal od místa plánované výstavby. V 50. letech se tak rozjela výstavba sídlištního města plného typických paneláků.

K plánování však urbanisté přistupovali poměrně velkoryse, jelikož počítali s další průmyslovou zástavbou. Ke štěstí dnešních obyvatel k ní v plánovaném měřítku nedošlo a vznikla čtvrť z řadou volných prostranství. Jejím symbolem je i bulvár s prostým názvem Hlavní třída.

Vzorem pro ni byl Něvskij prospekt v Petrohradu a také pařížská Champs-Élysées. Jelikož zde od převratu nedošlo k výraznějším urbanistickým zásahům, je Hlavní třída ojedinělým skanzenem socialistického realismu. 

Strohé stavby v duchu režimu poplatnému architektonickému slohu v nových poměrech často podlehly přestavbám, ale na hlavní třídě si dnes můžeme principy socialistického stavitelství prohlédnout v nezměněné podobě a v neobvykle velkém měřítku. Hlavní třída je 1,6 kilometru dlouhým bulvárem a doprovází ji řada dělnickým “ozdob”.