DRBNA HISTORIČKA: Husité v Ostravě. Městu vládli, ale kolik zde bylo opravdových husitů, se nikdy nedozvíme

Asi jen těžko můžeme říci, že Ostrava byla v nějakém období svých dějin z náboženského hlediska čistě husitským sídlem. Jednalo se o periferní město, či spíše městečko, na okraji Moravy, a mnoho historických pramenů ze středověku se o Ostravě nedochovalo.

Částečně se situace změnila právě s husitstvím, kdy překotná doba znamenala i více písemných záznamů. Ačkoliv byla Ostrava s celým hukvaldským panstvím součástí majetků olomouckého biskupa, v první polovině 15. století putovala z jedné zástavy do druhé. Biskup panství přenechal jiným správcům jako platbu.

Vlastníky Ostravy se tak stali husitští hejtmani. Těch se jako vlastníků Ostravy vystřídalo hned několik. Šlo o významné aktéry husitského hnutí, jakými byli Jan Tovačovský z Cimburka, Mikuláš Sokol z Lamberka nebo polský spojenec husitů Bolko Opolský. Tovačovský nejspíše od strany pod obojí konvertoval zpět ke katolíkům a paradoxně polský kníže Bolko byl podle všeho naopak husitou.

Byť historici soudí, že v první řadě byl oportunista, který toužil po majetku, a jeho boj proti katolictví hnala čistě majetková motivace, což je v jeho případě mylně někdy vykládáno jako jakýsi ateismus – což je jev ve středověku takřka nemožný.

Nejvýznamnějším představitelem husitské revoluce v Ostravě byl bezesporu Jan Čapek ze Sán. Koupil hukvaldské panství od Mikuláše z Lamberka a vlastnil ho téměř 20 let. V Ostravě velmi často i pobýval. Poté, co musel utéct od prohrané bitvy u Lipan, se mu útočiště na samém okraji českých zemí hodilo.

Čapek ze Sán byl bojovník a ve válčení pokračoval po zbytek života na východ od českých hranic. S hukvaldským majetkem zacházel, jako by se nejednalo o zástavu, a vystupoval na něm jako svrchovaný pán, ačkoliv byl původem jen nižší šlechtic. Jenže i takovýto nebývalý vzestup přinášela lidem husitská revoluce.

Během svého panování si vytvořil v okolí Hukvald a Ostravy síť vazalů – sám je nazýval ve svých listinách many či zemany –, kteří mu za přidělenou půdu byli povinni vojenskou službou. Takto se zavázal Mikuláš Rybna z Kozlovic nebo Studénka ze Studénky.

Jestli tito služebníci Jana Čapka byli i svou vírou pod obojí, o tom můžeme jen spekulovat. Jelikož síť těchto vazalů měla pro Čapkovo panství strategický význam, určitě by se mu tato vazba hodila. Na druhou stranu husitský hejtman nebyl náboženským fanatikem jako jeho předchůdce Jan Žižka z Trocnova a možná mu na tom u svých zemanů nezáleželo.

Ve vztahu k husitské či utrakvistické víře je u Čapka nejzajímavější jiná osoba. Nejpozději v roce 1444 si přivedl do Ostravy husitského kněze Augustina. Ten ve městě fungoval jako farář v centrálním kostele sv. Václava řadu let i po Čapkově smrti, kdy město získal jeho zeť, husitský hejtman Talafús z Ostrova.

Tehdy totiž víme o snaze ostravských měšťanů zřídit oltář a k němu placeného oltářníka, který měl sloužit části z nich vedle kněze Augustina. Takováto praxe zpravidla znamenala, že katolíci si tímto způsobem zařídili kněze, jenž nebyl utrakvistou. Kostely, které obě náboženské denominace používaly najednou, nebyly ničím zcela ojedinělým.

Mezi ostravskými měšťany vlastnícími domy se během husitské revoluce začalo objevovat více Čechů oproti dříve dominujícím Němcům. Jestli však byli zároveň „pravými a věrnými Čechy“, jak si husité sami říkali, a vytvořili ve městě většinu, to se nikdy nedozvíme.