Kde se v Ostravě vzala vysoká škola? „Baňa“ se do hornického města stěhovala z Příbrami
Vysoká škola báňská patří k Ostravě jako voda do říčního koryta. Svůj původ má však ve středočeské Příbrami, odkud se do moravskoslezské metropole škola přesunula těsně po konci 2. světové války.
S Ostravou je Vysoká škola báňská spojená od roku 1945, kdy ve městě zahájila svou činnost. Má však historii o skoro sto let delší, kdy specializovaná škola zaměřená na báňský obor či montanistiku fungovala od roku 1849 v Příbrami.
Následně roku 1895 získala škola oficiální status vysokého učení, zároveň s tímto povýšením se čím dál více prohlubovaly diskuze o stěhování školy. Na přelomu 19. a 20. století se však škola měla přesunout do centra Rakouska-Uherska. Do Vídně se s příbramskou báňskou vysokou školou měla přesunout i podobně zaměřená škola v rakouském Lubně (město Leoben).
V Českých zemích se však specifické učení udrželo, jelikož tři čtvrtiny těžařské produkce celého středoevropského soustátí připadaly na české země. Se vznikem Československa se diskuze proměnila a začalo se uvažovat o přesunu vysoké školy z Příbrami do Prahy. K tomu nedošlo i díky krátkému životu první republiky a uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939. Ke stěhování však nakonec došlo, ale už ve zcela jiných podmínkách.
Ostrava byla významným centrem hornictví i hutnictví už v 19. století a postupně se tento charakter města ještě více prohluboval, s čímž šel ruku v ruce také demografický růst Ostravy.
Město tak získalo vysokou školu, která měla zásadní vliv na jeho další rozvoj, jelikož po desetiletí přiváděla a dosud přivádí tisíce studentů z celé země, kteří se pak mnohdy ve městě i usadí.
Poválečné dekrety prezidenta Edvarda Beneše se netýkaly jen odsunu Němců, ale celé řady jiných záležitostí včetně přesunu hornické a hutnické vysoké školy do Ostravy.
První přednášky probíhaly v budovách centra města a až v 60. letech se začal budovat její dnes typický „univerzitní“ kampus v Porubě, který školu charakterizuje dodnes. Nejdříve zde vznikly koleje a menza. V 70. letech pak postupně v areálu vyrostla dominanta v podobě budovy rektorátu s dalšími posluchárnami, laboratořemi a prostorami jednotlivých kateder.
K montánním oborům postupně přibývaly další zaměření technického nebo ekonomického studia, čímž se škola proměnila v klasickou polytechnickou vysokou školu, což se v nových poměrech odrazilo i v jejím názvu, když se za pomlčku přidalo označení „Technická univerzita“.
