DRBNA HISTORIČKA: Historie podnikání v Novém Jičíně. Hückelové přišli z Německa a museli se tam zase vrátit

Kloboukoví magnáti údajně pocházeli z Bavorska, odkud přišli nejprve do Fulneku. V první polovině 20. století v Československu žily přes 2 miliony Němců a všichni museli mít předky v některé z německých zemí, odkud do českého království migrovali zejména ve středověku. Samozřejmě zde musíme počítat také s Rakušany, s nimiž jsme žili v jednom státě takřka 400 let.

Za kloboučnického mistra v Novém Jičíně byl přijat Johann Hickl (s přehlasovaným u se začal psát až později) v roce 1799, aby zde odstartoval jeden z největších příběhů podnikatelského úspěchu tuzemské historie. Další z rodiny, Augustin Thomas Hückel, vykonal v následujících letech studijní cestu do západní Evropy, kde během vandrování okoukl nové trendy ve výrobě klobouků, a ty z hückelovských dílen měly pak mezi místními velký úspěch.

Zásadní inovaci z další výpravy západním směrem přinesl v roce 1865 Johann z následující generace rodu. Parní stroj o výkonu tří koňských sil byl prvním zařízením k mechanizované výrobě klobouků v celé monarchii. V 60. letech 19. století zaměstnávali Hückelové 300 zaměstnanců.

To byl však jen zlomek toho, kam se jejich výrobny dostaly v časech největšího rozmachu za Augustina Hückela. Ten měl pracovníků desetkrát tolik a dočkal se i vyznamenání od císaře Františka Josefa.

Rodina nikdy nezastírala německý původ, Nový Jičín byl historicky také především německé město a vznik Československa zde nepřivítali s libostí. Problémem byla i provázanost s Vídní, kde Hückelové vlastnili značné majetky, a ty se najednou ocitly na území jiného státu.

Internacionalizace se stala pro kloboučnické magnáty dalším krokem v rozvoji. Továrny měli ve 30. letech 20. století kromě Nového Jičína také v Rakousku, Polsku a slezské Ratiboři, která však tehdy spadala pod Výmarské Německo. S příchodem 2. světové války musela firma začít vyrábět pro potřeby Wehrmachtu. Z Nového Jičína tak putovaly pokrývky hlavy k Afrikakorpsu, kde kromě nich Hückelovy závody dodávaly např. i plstěné pískové filtry do vojenských automobilů.

Benešovy dekrety však znamenaly znárodnění Hückelových továren a členové rodiny rychle pochopili, že tentokrát už se novým poměrům nepůjde přizpůsobit. Odešli tak zpátky do Německa ještě před zahájením odsunu Němců, a tak se tvrdému zacházení ze strany Čechů vyhnuli.

U jezera Ammersee měli letní sídlo, tudíž bylo kam uprchnout. Menší kloboučnickou firmu provozovali až do roku 1975, kdy definitivně končí po staletí trvající rodinná tradice, doprovázena obrovským podnikatelským úspěchem.