Karvinský rod Larisch-Mönnichů vybudoval největší uhelný byznys v Rakousku-Uhersku
Ačkoliv příjmení příslušníků rodu zní echt německy, šlo o starý rod, který žil na pomezí dnešního Česka a Polska, ovšem v historii hraniční linie běžela po jiných přímkách než dnes.
Kdybychom se podívali do historických listin, jako je ta od knížete těšínského Václava z roku 1551, kde jsou zmíněni hned dva příslušníci rodu, rychle bychom se zbavili dojmu, že máme co do činění s Němci.
V listině totiž najdeme Jiříka Laryše ze Lhoty. I přes využívání jiného písma v 16. století a také odlišného záznamu je jasné, že jméno se psalo česky se vším všudy, i s tvrdým „y“ za „r“. Druhá polovina jména přibyla na konci 18. století, kdy se Jan Josef oženil s Annou Marií Teklou, poslední členkou rodu Mönnichů. Císař povolil spojení obou starobylých jmen, aby starý a vážený přídomek Mönnichů nezanikl.
Laryšové se těšili titulu svobodných pánů ze Lhoty a Karviné a v roce 1748 byli povýšeni do hraběcího stavu. Daleko klíčovější pro jejich vzestup však byla poslední část jména odkazující ke Karviné. S rozvojem podnikání v habsburské monarchii dokázali využít kamenouhelného bohatství Karvinské pánve.
Rozjezd podnikání s těžbou uhlí je spojen především s Jindřichem Larisch-Mönnichem. Kromě těžby uhlí na Karvinsku založil cukrovar, výrobnu sody, sklárnu nebo koksovnu. Smrt ho v roce 1859 zastihla ve Florencii, kde bylo asi příznivější ovzduší, nehledě na zisky plynoucí z karvinského průmyslu. V karvinských dolech zaměstnával na 4 500 horníků a vlastnil zde 11 000 ha půdy. Byl tak nejbohatším podnikatelem v segmentu těžby uhlí, jakožto klíčovým energetickým zdrojem doby, v celé monarchii.
Díky bohatství vybudovaném otcem takřka vystoupal na absolutní vrchol společenského žebříčku jeho syn Jan. Roku 1865 zasedal jako ministr financí v Balcrediho vládě. Během života zastával celou řadu dalších funkcí. Dodnes ve Vídni najdeme palác Larischů, jenž je dnes sídlem iráckého velvyslanectví. Ovšem v Karviné Jana navštíví nejen František Josef I., ale i poslední německý císař Vilém II.
Česky znějící jméno však rod nezachránilo od konfiskací majetků Němcům po 2. světové válce. Navíc se na ně vztahoval dekret o znárodňování těžkého průmyslu v jejich vlastnictví. Larischové přišli o majetek v hodnotě 3,5 miliardy korun v tehdejší měně, tudíž v dnešních cenách by šlo o násobně větší jmění.
Správce českých majetků rodiny v roce 1945 Jan Jindřich hrabě Larisch-Mönnich na nic nečekal a před řáděním komunistů uprchl do Rakouska, kde se většina členů rodiny usadila ve městě Palfau. Po převratu Jan Jindřich ještě několikrát navštívil Karvinou, dnes potomci rodu kromě Rakouska žijí i v Jižní Americe.
