Slezské Lurdy a továrna na zázraky. Mezi frýdeckými paneláky se nachází barokní skvost
Bazilika Navštívení Panny Marie ve Frýdku-Místku patří k nejvýznamnějším katolickým památkám u nás. Minimálně optikou papeže, který kostelu udělil speciální titul basilica minor. Na místě se zároveň měla odehrát řada událostí mezi nebem a zemí a tak si kostel vysloužil přezdívku „Slezské Lurdy“ nebo rovnou „továrna na zázraky“.
Takovýchto menších bazilik je v Česku jen 16 a patří mezi ně ty nejznámější české chrámy. Od Velehradu a Hostýna na Moravě až po nejstarší kláštery v Praze na Břevnově nebo Strahově, stejně tak je menší bazilikou i svatostánek na Vyšehradě. Do této elitní společnosti se frýdecký kostel u Lískovecké ulice dostal roku 1999 z popudu papeže Jana Pavla II.
Katolická církev takto označuje významná centra své víry. Existují i větší baziliky (basilica maior), ale jejich počet je neměnný a zahrnuje 4 chrámy v Římě a 2 v Assisi. Jak už to v historii katolické církve bývá, i tentokrát byly kořeny cesty kostela do vybrané společnosti spojeny se zázraky a v tomto případě neobvykle četnými.
Ještě před výstavbou samotného kostela v 18. století zde měla být podle pověsti vykopána kamenná socha Panny Marie. Kutání v místě by nebylo ničím neobvyklým. Pomístní název lokality Vápenky odkazuje k těžbě vápence. Socha se však po přenesení do nedalekého farního kostela vracela zpět. Nezbylo než vybudovat jí tady přístřešek.
Výtvor křesťanské estetiky
Podle dochovaných pramenů socha však vznikla na objednávku Františka Eusebia z Oppersdorfu roku 1665. Bez pořádné legendy by však šlo jen o jeden z mnoha výtvorů křesťanské estetiky, tak se příběh nejspíše docela hodil.
Ať už je v pověsti ukryto zrnko pravdy, nebo není, k dřevěné kapli nad ní vystavěné proudily zástupy poutníků. Na přelomu 17. a 18. století je však obdobný druh zbožnosti velmi oblíbeným koloritem a kulturním fenoménem, podobně jako sobotní sledování normalizační televizní produkce v 70. letech 20. století. Ani to však nic nemění na faktu, že kostel vystavěný pod taktovkou Bartoloměje Wittnera podle pramenů v letech 1753–1763 dosáhl návštěvnosti ze strany poutníků v počtu 169 690 jedinců při 464 procesích.
Byli pohřbeni v kryptě kostela
Socha pak měla odvrátit mor od Frýdku v roce 1713 a zároveň existují stovky písemných dokumentů o uzdravení poutníků, kteří k ní dorazili orodovat o milost. Ti sem neproudili jen z bezprostředního okolí, ale také z Haliče nebo z Hané. Putování se stalo osudným zbožné skupině z Tovačova během rozvodnění Ostravice.
Jelikož se jim dostalo takřka mučednické smrti, byli pohřbeni v kryptě kostela, do jehož útrob putovali. Mikroklima v kryptě mělo na jejich těla (a nejen jejich) mumifikační efekt, a tak se objevily další pověsti o tom, že nebožtíci zde pohřbení se zde poněkud vrtí.
Pokud by se o poslední neobvyklé zkazce chtěl někdo přesvědčit na vlastní kůži, nově má možnost; právě s letošním květnem byla dokončena rekonstrukce chrámu a krypta je zpřístupněna návštěvníkům.
