Opava nakrátko centrem Evropy. V roce 1820 hostila významný kongres
Opava byla vždy regionálním centrem rakouského Slezska, ovšem to v širším evropském měřítku znamenalo jen velmi málo. Přesto v roce 1820 zde svolal kníže Metternich kongres Svaté aliance a do provinčního města se sjely diplomatické sbory největších evropských mocností a nechyběl ani pruský král a ruský car.
Po napoleonských válkách se konzervativně orientovaní vládci evropských mocností právě pod taktovkou rakouského ministra zahraničí Metternicha domluvili na společném postupu proti podobným revolučním akcím. Z napoleonského válečného zmaru vinili především republikánský liberalismus francouzské revoluce a chtěli zabránit ohrožení vlády starých absolutistických monarchií.
Z vítězů nad Napoleonem se na tomto paktu domluvilo zejména Prusko, Rusko a Rakousko. Velká Británie se chtěla od dění na evropském kontinentu izolovat a oficiálně členem této tzv. Svaté aliance nebyla.
Jenže proces se nedal zcela zastavit. Kromě snah přinést do politických systémů ústavy, tedy nezpochybnitelné zákony, jimiž se musel řídit i panovník, revoluční snahy 19. století posilovaly nejrůznější nacionalistické tendence.
Nejinak tomu bylo i v Itálii, která se postupně začala sjednocovat. V roce 1816 byl zásadním milníkem těchto snah vznik Království obojí Sicílie. Zahrnovalo jak samotný ostrov Sicílii, tak celý jih Itálie. Právě v Itálii měli své zájmy Habsburkové, v Toskánsku vládla jejich sekundogenitura a severní část byla důležitou součástí jejich říše.
Na jih Itálie si příliš nároky nedělali, ale revoluční hnutí se mohlo rozšířit i blíže k habsburským državám. Metternich tak svolal důležitou diplomatickou akci, jejímž cílem bylo řešit nastalou situaci. Kongres se měl konat v Opavě. Proč vybral právě nevýznamné provinční město, není zcela jasné, pravděpodobně však proto, že bylo na hranicích klíčových zemí Svaté aliance. Prusko tehdy totiž ovládalo hlavní část Slezska a Rusko část Polska včetně Varšavy, kde v době konání opavského kongresu zrovna sídlil ruský car Alexandr I.
Pro Opavu šlo o mimořádnou záležitost. Dvouměsíčního kongresu se účastnily stovky diplomatů nejen z uvedených zemí, ale i z Velké Británie. S doprovodným personálem mohlo jít o dvě tisícovky návštěvníků, což pro tehdy desetitisícovou Opavu bylo opravdu něco neobvyklého.
Rakouští hostitelé se museli před spojenci také blýsknout, a tak se v Opavě stavěly dřevěné slavobrány, připravovala speciální výzdoba a k tehdejším 90 lampám veřejného osvětlení přibylo cca dalších 250.
Výsledek kongresu byl optikou Metternicha úspěšný. Zástupci Svaté aliance se domluvili na vojenské intervenci na jihu Itálie. Dnes už víme, že se Itálie sjednotila jak na jihu, tak na severu, zatímco metternichovský konzervatismus skončil s rokem 1848, kdy musel prchnout do Anglie a o 60 let později zahrál umíráček pod taktovkou Tomáše G. Masaryka i celé habsburské monarchii.
