(NE)OBYČEJNÍ: Snažím se odbourávat fobie a vyvracet předsudky vůči některým zvířatům, říká zakladatel minizooparku na Opavsku

Za splněným snem kus dřiny

Za splněním Tomášova dětského snu stojí kus tvrdé práce. „Člověk potřebuje trpělivost, dobré okolí a hlavně podporu těch nejbližších. Odmalička jsem měl k chovu zvířat blízko, vedl mě k tomu táta, akorát mě úplně nezajímala zvířata hospodářská," popisuje Tomáš počátky své chovatelské dráhy. 

Začínal s menšími zvířaty, jako jsou andulky a papoušci. Až mnohem později se dostal do fáze, kdy začal chovat ježky nebo sovy. „Postupně se to střádalo, až jsem si nakonec pořídil dva velbloudy," směje se mladý veterinář. Jeho vášeň je finančně i fyzicky náročná. Milý závazek nemůže opustit ani na jediný den, navíc ho kombinuje s běžným zaměstnáním.

Právě velbloudi byli několik dlouhých let jeho vysněným zvířetem. „Teď mám takový nereálný sen, který se určitě nesplní. Chtěl bych slona," přiznává skepticky Tomáš. 

Jen krmení zabere několik hodin denně

„Zvládat se to dá hůř, než jsem si myslel. Když jsem studoval, času bylo paradoxně víc," přiznává Tomáš. Velkou oporou mu jsou příbuzní, kteří pomůžou se vším, co je zrovna potřeba. V jeho minizoo žije několik stovek zvířat. Samotné krmení mu zabere čtyři hodiny denně. O víkendech se věnuje větším úkolům, úklidům a opravám.

„Člověk musí počítat s tím, že je to velké břemeno, úvazek ve dne i v noci. Za zvířaty se musí každý den, ať mrzne nebo praží. Chovatele to stojí čas, fyzickou námahu a občas i duševní zdraví, když zvíře onemocní. Je potřeba to dělat srdcem a milovat tu práci kolem," radí Tomáš začínajícím chovatelům. 

Velkou součást běžných tvoří ve Skřipově také kontaktní prohlídky. Letošní léto bylo pro minizoopark dosud nejrušnější, každý den zvířecí obyvatele navštívilo asi čtyřicet lidí. Občas dorazily i tábory nebo školky, 

Překonávat strachy a bořit mýty

„Máme oblíbené zvířecí persony, mezi které rozhodně patří velbloud Čeněk nebo mazliví oslíci. Děti pochopitelně nejvíce lákají hadi. Snažíme se návštěvníkům zprostředkovat osobní kontakt, ten předává nejvíce emocí. Populární je také náš belgický obr, největší druh králíka na světě," popisuje chovatel.

Zvířata si na fyzický kontakt zvykají od útlého věku, s návštěvníky respektujícími jejich hranice nemají problém. Někteří lidé zoopark vyhledávají, aby překonali vlastní strachy a fobie. „Pavouka sice nevytahuju, protože může způsobit alergickou reakci, ale chodí k nám lidi, co si chtějí sáhnout na hada. Při první návštěvě se ostýchají, sáhnou si jen tak lehce. Potom přijdou podruhé, a potřetí je vidíte, jak mají hada kolem krku," směje se Tomáš. 

V rámci projektu se snaží se v lidech odbourat zbytečné fobie a vyvrátit nepěkné předsudky vůči některým zvířecím druhům. Některá zvířata podle něj dostávají zbytečné nálepky. „Přitom hadi ani krysy nejsou nějaká strašlivá monstra. Jsou to inteligentní tvorové, které si zaslouží větší pozornost a milejší přístup," dodává. 

Zvířata chovatele drží nad vodou

„Nejkrásnější na chovatelství je narození mláďat a jejich vztah s matkou. Už nějakou dobu se nám rodí dikobrazi, selátka, ježci, vakoveverky nebo třeba lamy. Letos se nám poprvé podařilo přivést na svět mladého klokana," popisuje Tomáš. 

Právě tyto momenty chovatele drží nad vodou v těžkých chvílích, kdy se zvířatům tolik nedaří, nebo některé z nich uhyne. „Když se něco takového stane, vidíte kolem sebe všechny ostatní, kvůli kterým to zkrátka zabalit nemůžete," dodává.