Na vlastní kůži: Účastníci závodu Běhej lesy Bílá se svezli lanovkou, pak to začalo
Mezi běžeckými závody po celé republice lze najít pár opravdu unikátních. Já osobně mezi ně řadím ty závody seriálu Běhej lesy, kde závodníky na start vyveze lanovka. A když běh v Bílé termínově vyšel na mojí dovolenou na Ostravsku, nebylo co řešit.
Jak to vlastně na takovém závodě funguje? Takovou otázku jsem si před startem pokládal a je to vlastně úplně jednoduché. Běžci odstartují před početnou diváckou kulisou, mimo čas ale přeběhnou jen k lanovce, vyjedou nahoru a tam mají volnou zábavu. Kdo chce, může se ještě rozcvičit, rozběhat, odskočit si nebo se napít. A když je běžec či běžkyně připravený, prostě vyběhne. Žádné odpočítávání, fronty a čekání na „svůj“ čas, čipová časomíra si poradí s libovolným časem startu.
„Nohy bolí ještě ve středu.“
Přestože jsem byl na závodě poprvé, zhruba jsem tušil, co mě na 11,4 kilometrech čeká. Před startem jsem si totiž prohlédl profil tratě a další poznatky nám během cesty lanovkou sdělili zkušení účastníci. „Nohy z toho budou naklepaný jak řízek, bolí ještě ve středu,“ vyprávěl jeden z nich. To jsem zrovna nechtěl slyšet. Na druhou stranu, informace o tom, že největší stoupání začíná zhruba 2200 metrů po startu a končí kolem třetího kilometru, byla celkem fajn. Pak už to totiž mělo být celkem v pohodě.
Po startu běželo dobře, bylo to převážně z kopce, předbíhal jsem ostatní, sem tam i někdo předběhl mě, ale tempo jsem neměl špatné. To se změnilo právě v kopci na druhém kilometru, kde jsem přešel do chůze prostě proto, že v danou chvíli nebyla o moc pomalejší než běh. O ten jsem se přesto v rovnějších pasážích pokoušel, sil bylo ještě dost.
Ještě ostrý seběh zhruba v polovině jsem seběhl celkem svižně, pak mi ale síly už došly. Zpomalil jsem, procházky už nebyly jen do kopce a pořád jsem sledoval GPS na svém zápěstí, kolik mi ještě zbývá do cíle. Nicméně pořád to byl hlavně běh, trochu pomáhaly i motivačí citáty podél trati, a na Conti Speed prémii jsem ještě dokázal v rámci možností slušně zrychlit. To je další specialita tohoto závodu, měřený úsek dlouhý pár set metrů, proběhl jsem ho jako 64. nejrychlejší.
Čas byl tentokrát vedlejší
Vzhledem k intervalovém startu jsem netušil, kdo kolem mě je mým soupeřem, ani jak zrovna běží ti, kteří budou mít čas podobný tomu mému. Nebudu napínat, čas 1:05:28 stačil na 112. místo, na první stovku chyběla necelá minuta a půl.
Čas byl ale tentokrát vedlejší, po týdnu dovolené, kdy jsem toho moc nenaběhal, bylo předem jasné, že to bude hlavně o zážitku. A ten byl skvělý. A osvěžení po doběhu v říčce Bílá Ostavice protékající kousek od ski areálu, to nemělo chybu.
