S nástupem do školy roste také riziko kyberšikany: Jak chránit své dítě?
Návrat dětí do školních lavic je za rohem, a s ním pravidelně přibyde kyberšikany. Ta totiž probíhá zejména během školního roku. Mnoho dětí i v mladším školním věku dnes vlastní chytrý mobilní telefon a riziko digitálního napadení je velké. Podle průzkumu z loňského roku má nějakou zkušenost s kyberšikanou každé páté dítě. Víte, jak ji poznat a jak své dítě chránit?
Kyberšikana se projevuje různými způsoby. Od urážlivých zpráv a pomluv až po veřejné zesměšňování. Může jít o vydírání, zastrašování, dehonestaci, výsměch, obtěžování, psychickou manipulaci, stalking či zneužití identity. Pachatelé kyberšikany si často neuvědomují, že k naplnění skutkové podstaty několika paragrafů trestního zákoníku stačí jeden příspěvek či komentář.
S kyberšikanou má zkušenost každé páté dítě
Podle loňských údajů má zkušenost s kyberšikanou každé páté dítě, přičemž téměř 4 děti z 10 přiznávají, že mezi jejich kamarády patří i lidé, které znají pouze přes internet a sociální sítě. Odborníci upozorňují, že kyberšikana se stále více dotýká i velmi malých dětí, včetně těch, které ještě navštěvují mateřskou školu. Jedním z možných důvodů je pandemie covidu, kdy i prvňáčci trávili velkou část času u počítače.
Děti, které jsou obětí kyberšikany se často stydí o svém problému mluvit. Projevy oběti mohou být podobné jako u klasické šikany – dítě bývá osamocené, bez přátel, může mít depresivní nálady a ztrácí zájem o své dřívější záliby. Když se začne chovat jinak než obvykle, je důležité zpozornět a pokusit se zjistit příčinu této změny.
Dobrý pomocník, zlý pán
Z průzkumu české organizace Replug me vyplývá, že nadměrné užívání digitálních technologií ohrožuje základní fyzické potřeby dospívajících. Děti usínají s mobily v rukou; doporučenou délku spánku dosahuje jen necelá třetina dospívajících. Až 41 % mladistvých zažívá výrazný pocit osamělosti a 82 % dětí tvrdí, že si s nimi rodiče o digitálních technologiích nikdy nepovídají, nebo se to stává jen výjimečně.
Odborníci se shodují, že čas strávený u monitorů a displejů by měli rodiče u svých dětí kontrolovat a omezovat, ale nelze jim elektronické přístroje odepřít úplně. „Musíme hledat způsob, jak děti s technologiemi učit žít a zacházet, ptát se, co a v jakém věku je vhodné i jak posilovat u rodičů jejich kompetenci v této oblasti své děti vést,” říká přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK Michal Miovský. Nedílnou součástí by mělo být i poučení, jak se na sociálních sítích chovat a co už lze označit za kyberšikanu. A naopak: jak postupovat, pokud se někdo stane obětí takové aktivity.
