Před 58 lety začala sovětská okupace. Do Ostravy dorazily tanky ve dvě v noci

Druhá polovina 60. let se v tehdejším Československu nesla ve znamení pozvolného uvolňování poměrů. V lednu 1968 byl generálním tajemníkem KSČ zvolen Alexandr Dubček a byl nastartován proces známý jako „pražské jaro“, během kterého byla zrušena cenzura a nové stranické vedení začalo provádět další demokratizační společenské změny. 

Sovětský svaz, který vývoj v Československu podcenil, se rozhodlo v srpnu 1968 použít vojenskou sílu a dalšímu pokračování pražského jara zabránit. Do Česka vtrhly v noci na 21. srpen vojska Sovětského svazu, Polska, Maďarska a Bulharska. Do Ostravy dorazily okupační jednotky krátce po druhé hodině ranní. 

Ostrava pod pásy tanků

Město obsadila 24. Samaro-Uljanovská motostřelecká divize, vedená generálmajorem Grigorijem Petrovičem Jaškinem, přezdívaná Železná. Vojáci obsadili strategické pozice u Nové radnice, letiště v Mošnově nebo v okolí náměstí SNP. 

Okupace vyvolala mezi Ostravany vlnu odporu. V ulicích se od ranních hodin objevovaly tisíce lidí s transparenty a protiokupačními hesly.  Ulice tak zaplavily nápisy a plakáty hlásající „Otec osvoboditel, syn okupant“, „Svobodu republice!“ nebo „Ivane, vem si sluhy a táhni domů“.

Přítomnost těžké vojenské techniky paralyzovala dopravu, zastavila se těžba a narušen byl i provoz městské hromadné dopravy. Tanky před Novou radnicí několikrát nebezpečně najížděly do davu.

Když obyvatelé začali strhávat směrové tabule a ukazatele, sovětské velení vyhrožovalo střelbou. Generál Jaškin dal Ostravě ultimátum, že pokud nebude obnoven „pořádek“, začne armáda zasahovat násilím. Po dohodách s představiteli města se podařilo dosáhnout přesunu zlomku techniky do okrajových částí města.

Silný odpor vůči invazi projevili i novináři a rozhlasoví a televizní pracovníci. Ostravské studio rozhlasu i televize zahájilo improvizované vysílání, které se stalo symbolem odporu s výraznými tvářemi moderátorů Lubora Tokoše a Luďka Eliáše.

Konec nadějí

Pracující občané Ostravy vyjádřili svůj nesouhlas také generální stávkou 23. srpna. Do té se zapojila drtivá většina podniků a úřadů. V některých z nich musela být stávka pouze symbolická, například v odvětvích dopravy a zásobování trvala pouze 5 minut. V Moravských chemických závodech nebo některých provozech Nové huti Klementa Gottwalda se naopak stávkovalo od ranních hodin. 

I přes tuto odhodlanost se situace po návratu československých představitelů z Moskvy 26. srpna nezměnila. Takzvaný moskevský protokol, který museli českoslovenští představitelé v Moskvě podepsat, prakticky legalizoval pobyt sovětských vojsk na našem území.

Následovalo období, které vyústilo v normalizaci. Čistky v KSČ, spojené s výměnou legitimací v roce 1970, odstranily všechny zastánce obrodného procesu. Pražské jaro tak bylo definitivně pohřbeno a na dalších dvacet let se obnovila tvrdá kontrola společnosti, jež skončila až sametovou revolucí v roce 1989.