Ostravský expres míří na Štvanici. S prací asi brzy seknu, říká fighter Mudroch

Přezdívka Ostravský expres už k vám neodmyslitelně patří. Sžil jste se s ní?
Přezdívky nemám rád. Obzvlášť, když si je někteří zápasníci vymýšlí sami. Jednou mě někdo v nějakém rozhovoru takto označil, protože reprezentuji Ostravu a mívám rychlá ukončení zápasů. Řekl jsem si, že to vlastně sedí a postupně jsem ji přijal za svou.

S Ostravou jste spojen, rodák ale nejste. Jaký k ní máte vztah? Ovlivnila vás nějak?
Pocházím z Prostějova a posledních několik let žiju v Opavě. Prakticky devadesát procent svého času ale trávím právě v Ostravě. Mám tu posilovnu, trenéry, práci…

Ostrava mě ovlivnila určitě tím, jak se tu mluví. Jasně a stručně. Když jsem přicházel, měl jsem možná trošku obavy, odjakživa jsem slýchal, že je to tvrdý kraj. Nakonec jsem si ale zvykl a myslím, že sem zapadám. Ani já nejsem úplně klidný člověk.

Zmínil jste práci. Co vlastně děláte?
Pracuji jako stavbyvedoucí v telekomunikacích. Firma, pro kterou dělám, mění staré metalické sítě na optické. Díky nám tak může všem doma krásně běží internet a můžou sledovat třeba i moje zápasy v Oktagonu (smích).

Pouze zápasením byste se neuživil?
Myslím si, že se to už hodně posunulo a minimálně já mám za zápasy v Oktagonu slušné peníze. Důležitá je ale pro mě jistota, že mi každý měsíc nějaká výplata přijde. V MMA musíte čekat, jestli zápas dostanete nebo ne.

Velkou roli taky hrají sponzoři. Musím říct, že i tahle stránka se u mě začíná celkem rozrůstat a jsem dost nalomený, že práci opustím. Dřív nebo později k tomu asi musí dojít. Porovnávám se s top desítkou a tam se kluci stoprocentně soustředí jen na MMA. Když pořád jen trénujete a regenerujete, při zápasech je to potom znát.

Jak se dá práce skloubit s profesionálním sportem?
Je to dost složité. Pokud to jde, týden před zápasem si beru volno. Naštěstí mám dost benevolentní šéfy, kteří mi vycházejí vstříc. Před prací vstávám brzy, jdu na trénink, po práci zase jedu hned na další.

Člověk je často unavený a ne vždycky má doma energii na všechno. Není to tak růžové, jak to může zvenku vypadat. Čím blíž je zápas, tím bývám netrpělivější a někdy vybuchnu kvůli maličkostem, i když bych nemusel.

Právě proto asi stále víc přemýšlím, že bych se jednou věnoval jen MMA.

Velký zlom ve vaší kariéře byl loňský vstup do Oktagonu. Jaké to bylo, stát se součástí takhle velké organizace?
Už jsem to někde říkal. Oktagon prostě jede jako namazaný stroj, který nezastavuje. Všechno má svůj systém a každý přesně ví, co dělá. Jsou to super lidi. S námi zápasníky to někdy nemají jednoduché, ale musím jim vzdát hold. Zvládají to skvěle.

Po prvních třech výhrách přišla porážka s Fedorem Durićem. Byla to pro vás důležitá zkušenost? Co vám ten zápas dal?
Asi to, že není dobé chodit do zápasu s horečkou (smích). Ale vážně – člověka to vrátí na zem. Předtím jsem několik let neprohrál a připomněl jsem si, že jsem přece jen člověk a nemusím chodit s nosem nahoře.

Navíc jsem měl takové období, kdy jsem ztratil jiskru. Potom jsem ještě zápasil s Pepou Hálou a během přípravy na Štvanici ve mně znovu vzplál oheň a MMA mě zase nabíjí.

Teď vás čeká Hafeni Nafuka. Připravujete se na něj nějak specificky?
Čekáme, že mě bude Hafeni chtít dostat na zem, takže obrany drilujeme, ale rozvíjím se komplexně. V postoji bych mohl být výraznější a přebírat otěže zápasu. Nesázíme čistě na jednu kartu.

Nejméně oblíbenou částí přípravy na zápas bývá shazování váhy. Je pravda, že během toho skládáte LEGO?
Je to tak. Dost si u toho vyčistím hlavu. Nedávno jsem začal stavět model hradu Minas Tirith z Pána prstenů. Má přes 8 tisíc dílků, takže o zábavu je postaráno.

Vedle sportu a práce máte také ro dinu. Změnilo vás otcovství?
Ve sportovním ohledu asi ne. Spíš jsem začal jinak přemýšlet. Člověk už nenese odpovědnost jen sám za sebe, ale i za syna a celou rodinu. Chci, aby se měli dobře, je to velká motivace. Nejsem člověk, který by sám sobě kupoval drahé věci, ale pro syna bych udělal cokoliv.

A kdyby jednou přišel s tím, že chce také dělat MMA?
Už teď si doma nasazuje moje rukavice, takže možná je to jen otázka času. Budu rád, když bude dělat jakýkoliv sport. Důležité je, aby ho to bavilo a našel si tím disciplínu a dobré prostředí. Nemusí jít v mých stopách.

Když se nakonec opět dotkneme Ostravy – kam byste vzal člověka, který Ostravu vůbec nezná?
Určitě do Dolních Vítkovic. To je podle mě jedno z míst, které Ostravu nejvíce vystihuje, má úžasnou atmosféru. A potom na vyhlídkovou věž Nové radnice. Odtud člověk vidí celé město, Vítkovice i Bazaly. Má Ostravu doslova jako na dlani.