První důsledek fiaska české reprezentace na největším svátku fotbalu je na světě. Hlavní trenér Miroslav Koubek rezignoval. To by však měl být jen začátek. Přijmout osobní odpovědnost by měli i šéf svazu David Trunda, generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd a všichni, kteří nasměrovali domácí fotbal do mezinárodního podprůměru. Ale právě Koubkův pád ukázal, že se opět dělá spíš politika, než že by vypuklo tolik potřebné ozdravné zemětřesení.

Baráž překonána, český fotbal se vrací na mistrovství světa po dvaceti letech. Co udělat proto, aby na turnaji nebyl jen do počtu, ale mohl navázat na senzační vystoupení reprezentace na EURO 2004? Miroslav Koubek a jeho tým by si měl vzít ponaučení z představení Brücknerova mužstva na světovém šampionátu v Německu.

Karty jsou na stole. Nový kouč fotbalové reprezentace Miroslav Koubek vybral vyvolené pro baráž o postup světový šampionát v Americe. Do 26. března, kdy Češi vyrukují do souboje s Irskem, však musí provést totální převrat zavedených pořádků. V jakých oblastech především?

Příště to bude lepší? To si říkají fanoušci v souvislosti s fotbalovou reprezentací pod vedením Ivana Haška od jeho nástupu. Jenže lepší to nebude. Protože to nemůže být lepší.

Pavel Nedvěd zpátky v reprezentaci, tentokrát jako generální manažer áčka a jednadvacítky! Wow, zajásali fanoušci. Mají před očima, jak Grande Paolo dobyl v českém dresu titul vicemistra Evropy 1996 a na EURO v Portugalsku dokráčel do semifinále vyšperkované nejhezčím fotbalem na šampionátu. Příznivci doufají, že se tyhle časy s Nedvědovým návratem vrátí.

Reprezentační áčko dostalo v kvalifikaci mistrovství světa naloženo od Chorvatska 1:5, jednadvacítka na závěrečném turnaji EURO slízla od Angličanů porážku 1:3 a od Němců prohru 2:4, takže turnaj pro ni skončil po dvou zápasech. Proč je český fotbalový výkvět v soubojích s top konkurencí za otloukánka? Odpověď nabízí myšlení jejich trenérů.

Ostravský Jakub Markovič se dočkal nominace do týmu české fotbalové reprezentace pro zápasy v Gruzii a proti Ukrajině. Třiadvacetiletý gólman má za sebou už v minulosti patnáct startů v mládežnických výběrech.

Debutantka reprezentačního týmu, která ráda peče, fascinuje ji lidský mozek a kdysi mívala strach z vody. A když někam jede, hlídá si, aby její loď na střeše nebo na vleku směřovala dnem dolů a špičkou dopředu. „Nikdo se přece na trati nechce převrátit nebo couvat,“ usměje se kajakářka Kateřina Beková. V jednadvaceti se poprvé dostala do seniorského reprezentačního týmu vodních slalomářů.

Od dospívání vsadil vše na jednu kartu – chtěl být profesionálním fotbalistou. Řeč je o dnes třiačtyřicetiletém Davidu Rozehnalovi, kterému se jeho risk vyplatil. Kromě reprezentačního dresu oblékal během své kariéry také dres belgických Brugg a později nastupoval také za velkokluby jako Paris Saint-Germain, Newcastle United a Lazio Řím. Jak vzpomíná na přesun z Hané do Belgie a čemu po ukončení kariéry věnuje nejvíce času? Nejen o tom se bývalý reprezentační fotbalista rozpovídal v dalším díle rozhovorového seriálu Bez servítků.