Šestnácté století představovalo pro evropské mocnosti „Zlaté století“. Zatímco Španělské království zlato ve velkém dováželo z Latinské Ameriky, Nizozemsko ho hromadilo pomocí zámořského obchodu. Habsburkové vládnoucí českému království takové štěstí neměli. Finanční situaci nepomáhaly ani excentrické záliby Rudolfa II., a tak nebylo divu, že na jeho dvoře bylo místo i pro alchymisty slibující bájnou transmutaci kovů. V tomto kontextu se prosadil polský šlechtic Michal Sendivoj, jehož působení na pomezí alchymistické tradice a empirického výzkumu zásadně ovlivnilo tehdejší chápání chemických procesů.