Historik a literát Ivan Motýl pracoval sedm let na sborníku nazvaném Šnyt (pivo v poezii a poezie v pivu). Výsledek zahrnuje 1012 stran, 573 básní, 401 autorů, 148 zpráv z dobového tisku a 31 kapitol. Šnyt pokřtil Ivan Motýl v roli editora sbírky stylově spolu s ostatními některými autory v ostravské dělnické pivnici Forman v Mariánských Horách 11. prosince. Knihu vydalo brněnské nakladatelství Větrné mlýny.
Ve Šnitu je zastoupena řada těch nejklasičtějších českých autorů. O pivu básnili Jaroslav Seifert, Jan Neruda nebo Ivan Blatný. Ze současných velkých jmen české poezie nechybí Ivan Wernisch, Petr Hruška či J.H. Krchovský. Sborník ovšem obsahuje i řadu jmen mladých či méně známých autorů z Ostravska a Opavska, kde Ivan Motýl žije.
„Jsem z rodiny, kde se vždycky pilo pivo. Mojí nejoblíbenější hrou v sedmi letech byla hra na hospodu, kterou jsem pojmenoval Stará loď. Rozléval jsem pivo z láhve do štamprlí a celá rodina si je musela kupovat,“ svěřuje se Motýl.
Jedním dechem však upozorňuje, že čerstvě vydaná antologie rozhodně není žádnou oslavou piva nebo pijáckou čítankou. „Pivo je legální drogou a má na svědomí mnoho životů. Nicméně, pije ho celý národ,“ říká.
Podklady pro Šnyt získával Ivan Motýl různě, začal už v roce 2017. Využil svoji rozsáhlou domácí sbírku poezie, čítající 1200 svazků, pátral v digitalizovaných knihovnách, některá díla získal z pozůstalosti literátů v Opavském Slezsku, zveřejnil i mladé autory, s nimiž pravidelně pořádá v Ostravě Literární suroviny, tedy čtení básní tvůrců nejmladší generace.
Ne každý Čech je nebo byl milovníkem piva. Proti popíjení piva se stavěl už T.G. Masaryk, obdobně na tom byl již zmiňovaný Jan Neruda. Ten podle Motýla pivo přímo nesnášel. „Psal o tom, že v české povaze pivo vytváří lenost, pomalost a národní otupělost,“ uvádí Motýl.
O tom, jaký je zhruba obsah zveřejněných básní, si lze udělat obrázek již z názvů 31 kapitol knihy. Tak například: Pivo, neuváděj nás v pokušení, Kaštany zahradních restaurací, Politické řeči se zapovídají, Proletářské pivo, žlutá tečka na konci dne, Po zavíračce, Na hrobech sníh pivní pěny.
Jedna z kapitol nese název Démoni a andělé za pípou a hodně se dotýká problematiky vztahů piva a žen. Jak Ivan Motýl konstatuje, básnířky se dříve pivu ve své tvorbě nijak výrazně nevěnovaly. Výjimkami jsou snad jedině autorky českého undergroundu 60. a 70. let.
To mnohem častěji se v poezii mužských autorů zjevují číšnice či servírky. V poezii bývají v souvislosti s pivem jedním z nejčastějších témat. „Chlapi se v básních do servírek neustále zamilovávají. Stávají se pro ně druhými domovy, druhými ženami nebo milenkami. Jde o platonický, leč každodenní vztah,“ všímá si Motýl.
Ovšem doba se mění a dnešní autorky již pivo ve své tvorbě neopomíjejí. „Přišla vlna feminismu a ženy už pijí pivo jako chlapi a nedělají žádné rozdíly. Současné autorky píší o pivu hodně, ale opět nejde o žádné oslavy. Uvědomují si problémy s pivem související, jak je nakonec může pivo poškodit,“ popisuje Motýl.
Do restaurace Forman se na křest Šnytu dostavili i mnozí autoři ve sbírce zastoupení. Ti své básně ze sbírky četli početnému publiku. Asi vůbec nejkratší báseň z obsáhlého sborníku, za to však mnohé vystihující, přečetl i hlučínský poeta Milan Krupa: „Dovol mi, Ó pane, jít na čepované."
Foto Jan Král
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
