Ostravský chirurg operoval v africkém Malawi. Podobné podmínky jsem nikdy předtím nezažil, říká

Mise česko-slovenské neziskové organizace International humanity se společně s Martínkem zúčastnil také děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity Rastislav Maďar. Společně se snažili podpořit zdravotnictví a vzdělání lékařů v oblasti, kde je kvalita zdravotní péče na velmi nízké úrovni. 

„Zdravotnictví je tam sice bezplatné, ale dostupnost je pro místní obyvatele minimální. Síť zdravotnických zařízení je velice řídká. A velmi, ale opravdu velmi špatné, je i jejich vybavení,“ popsal své zkušenosti z dvoutýdenního pobytu na jihovýchodě Afriky Martínek.

Na místě se prý setkal s podmínkami, které nikdy předtím nezažil. Pacienty podle něj do zdravotnických zařízení doprovází jejich příbuzní. Vzhledem k tomu, že v nich nefungují kuchyně, příbuzní nemocným vaří, pečují o ně a přespávají pod lůžky. 

„Působil jsem v nemocnici na úrovni okresního města v Česku. Měla 250 lůžek a na to množství jeden jediný operační sál a anesteziologický přístroj. Když se operovalo a přivezli nějaký další akutní případ, nedostalo se na něj,“ řekl Martínek. „Chirurgii tam obstarávali dva lékaři. Jeden trochu vycvičený, druhý s tímto oborem moc seznámený nebyl. Neměli jsme možnosti laboratorního vyšetření. Byl tam sice rentgen, který ale nefungoval. Jediné zařízení, které aspoň trochu mohlo něco zobrazit, byl historický ultrazvuk," doplnil ostravský chirurg.

Nemocní pacienti často za lékaři přichází pozdě, a to i kvůli špatné dostupnosti zdravotní péče. S jedním takovým případem se během čtrnáctidenního angažmá setkal i Martínek. „Byla to pacientka, která v jizvě po císařském řezu měla přemístěnou velkou část orgánů dutiny břišní. Byl problém dostat je zpátky do břicha a najít dostatečně kvalitní tkáně, aby se podařilo defekt uzavřít. Měli jsme k dispozici i síťku, kterou jsme si dovezli. Díky ní se povedlo defekt překrýt tak, aby nedošlo k recidivě," vysvětlil.

Ve špatném stavu je podle chirurga i nástrojové vybavení tamních operačních sálů. Pomoc západního světa měla přicházet v několika směrech, míní Martínek. „Řada nemocnic v Evropě má vybavení, které je z pohledu evropských lékařů nevyhovující nebo zastaralé. V Malawi by ale mohlo ještě dlouhou dobu fungovat a plnit svoji funkci. Jde ale i o to, aby tyto přístroje personál uměl správně používat. Tamní chirurgové by proto měli být trénováni v Evropě, případně evropští lékaři by je měli trénovat v Africe,“ uzavřel lékař.