Opavsko bylo samostatnou zemí. Dodnes je po něm pojmenováno Lichtenštejnské knížectví

Moravan od Čecha se dnes sice liší mírně odlišným přízvukem, ale po odlišnostech původu historických zemí starobylého českého království se dnes již příliš nepídíme. Není ani proč. Historicky se však naše území etablovalo jako „české země“ v množném čísle. Dnes si tento vývoj připomínáme právě termíny Čechy, Morava a Slezsko, ale i toto rozčlenění nevystihuje historickou realitu zcela přesně.

Ve středověku a raném novověku společenskému žebříčku dominovala urozenost. Je jasné, že na samotném vrcholu hierarchie se nacházel český král, jako svrchovaný zeměpán. Mimořádnost královské hodnosti vtělil Karel IV. i do názvu soustátí, kterému vládl, když ho pojmenoval „Koruna česká.“

Takřka na úrovni krále však byli i jiní zeměpáni, kteří vládli svěřenému území a tomu odpovídala i jejich titulatura. V prvé řadě se od svého vzniku v roce 1182 jednalo o moravského markraběte, jakožto pána oné menší poloviny Česka. Je příhodné, že většina českých králů si titul přivlastnila a jen tak ho někomu nepřepustila. Výjimkou byli Lucemburkové, kteří na Moravě nechali vládnout svou sekundogenituru (vedlejší rodovou větev), z jejíž pozice to markrabě Jošt dotáhl až na krále Svaté říše římské.

Podobnou suverénní pozici získalo i Opavské knížectví. Vládl zde totiž Přemyslovec Mikuláš, uznaný levoboček Přemysla Otakara II. Královská krev napomohla ze slezského území vytvořit samostatné knížectví, které nespadalo pod markrabství.

Titul opavského knížete tak byl něčím mimořádným. Dodnes tuto historii připomíná jedna kuriozita ve světě současných šlechtických rodů a jejich titulů, které sice české právo zrušilo se vznikem první republiky, ale v některých zahraničních zemích stále platí.

Knížecí status Opavska i po jeho republikánském zrušení totiž žije za kopci, byť oněmi kopečky jsou Alpy, kde se nachází Lichtenštejnské knížectví. Knížetem se hlava lichtenštejnského rodu totiž stala v roce 1613, kdy Matyáš Habsburský udělil Opavské knížectví lénem Karlovi I. Lichtenštejnovi. Dodnes tento titul Lichtenštejnskému panovníkovi garantuje tamější ústava, v níž se hned v úvodu o panovníkovi píše: „Fürst von und zu Liechtenstein, Herzog von Troppau und Jägerndorf.“ Tedy: „Kníže z Lichtenštejna, vévoda z Opavy a Krnova.“

Knížecí a vévodský titul se pro Opavsko zaměňoval i v závislosti na jazyce (polština, němčina). Nicméně rovněž titul vévody mohl nést hodnoty zeměpanské pozice. Až posléze byl přenesen na okolí Vaduzu, tedy dnešního Lichtenštejnska, které získal rod později než Opavsko, díky němuž se dostal do první ligy mezi šlechtou.