Tři silné příběhy, tři hrdinové. Také děti z Ostravy převzaly ocenění za statečnost

Velcí pomáhají malým*

Ráda bych vám povyprávěla, jak jsme s paní učitelkou vymysleli náš projekt Velcí pomáhají malým.

Všechno to začalo tím, že jsme si ve škole povídali o tom, jak bychom se mohli zapojit do pomoci druhým. Přemýšleli jsme, co by mělo smysl. Vzpomněli jsme si na to, co slýcháme od našich učitelů, že našim prvňáčkům dělá mnoho věcí potíže, jak se stydí pozdravit, neumí si pořádně zavázat tkaničky, držet tužku nebo spolupracovat s ostatními dětmi. A tak nás napadlo, že jako starší spolužáci bychom jim v tom mohli pomoct. Chtěli jsme být hlavně kamarádi, kteří si pamatují, jaké to bylo, když byli malí. Tak se zrodil nápad na společný projekt s mateřskou školou J. Skupy a Šoupala.

Vytvořili jsme skupinu osmi spolužáků a rozdělili se do týmů. Společně s paní učitelkou jsme připravili 10 zábavných programů a v pátky odpoledne si je s dětmi užíváme. Programy tvoříme ve volném čase, rozdělujeme si jednotlivé aktivity a na nich pak pracujeme. Učíme se také mezi sebou domluvit, spolupracovat, správně s dětmi mluvit. Je to pro nás nové a ne vždy jednoduché. Z reakcí malých dětí vidíme, že je naše programy bavily a baví. Každé naše setkání má své téma.

V prvním bloku Ahoj kamaráde! jsme se seznamovali, učili být slušní, zdravit a nebát se nových lidí. V pohybovém bloku Hop sem, hop tam jsme s dětmi cvičili, tančili, učili je koordinaci tak, aby lépe ovládaly své tělo. Kouzelná tkanička jim zase pomohla naučit se zavazovat boty, aby dokázali být samostatní. V bloku Tělo v pohybu jsme tančili, cvičili, soutěžili. Přátelská mise byla hlavně o spolupráci, pomoci a slušném chování. Všechny nás to moc baví a myslím, že se i my lepšíme. Našim cílem bylo, aby byly děti slušné, uměly pozdravit, pomáhat si, spolupracovat, správně držet tužku, zvládat pohyb i každodenní úkoly. Hlavně jsme chtěli, aby je to bavilo, a aby se k nám do školy těšily.

Mám radost, že můžeme být součástí něčeho tak hezkého. Věřím, že náš projekt pomůže nejen předškolákům, ale i nám, protože se naučíme být zodpovědní, trpěliví a ohleduplní. K dětem jsme si našli cestu a máme je moc rádi a v pátky se na ně těšíme. Je fajn mít malé kamarády, kteří se k vám na ulici hlásí a těší se na společné setkání.

*Příběh přinášíme v originálním znění. 

Pomoc v pravý čas* 

Chtěla bych se podělit o příběh, který se mi stal v zimě, když jsem šla ze školy. Byla velká zima, chodníky klouzaly a všude byl led. Když jsem procházela kolem jedné malé uličky, všimla jsem si starší paní, která ležela na zemi. Vypadala zmateně a bolestivě se držela za nohu. Hned jsem k ní přiběhla a zeptala se, co se stalo. Řekla mi, že uklouzla a nemůže se postavit, protože ji bolí kotník. Neváhala jsem, sundala jsem si šálu a dala jsem jí ji pod hlavu, aby neležela na studeném betonu. Potom jsem hned zavolala záchranku. Zůstala jsem u ní, povídala si s ní, aby se nebála a nebyla sama, dokud nepřijeli záchranáři. Ti jí pomohli na nosítka a odvezli ji do nemocnice.

Druhý den mi zavolala její vnučka, která se ke mně dostala přes záchranáře, a poděkovala mi za pomoc. Říkala, že její babička byla celá promrzlá a kdyby tam zůstala sama ještě o něco déle, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Ten den jsem si uvědomila, že i obyčejná cesta ze školy se může změnit v důležitý okamžik. Stačí si všímat lidí kolem sebe a nebát se pomoci. Pomoc druhým je podle mě samozřejmost. 

*Příběh přinášíme v originálním znění. 

Pomáhám svému dědovi

Jednoho dne za mnou přišel děda a poprosil mě o pomoc s účtem na internetu. Nevěděl si rady, a tak jsem mu začal pomáhat. Od té doby mu pomáhám pravidelně – vysvětluji mu, co má dělat, čemu by se měl vyhnout a jak se bezpečně chovat na internetu, aby nepřišel o svůj účet nebo o důležitá data. Pomáhám mu měnit hesla, přidávat kontakty do mobilu nebo tisknout obrázky ryb a aut, ale i důležité dokumenty.

Děda se snaží učit nové věci a já jsem rád, že mu můžu být oporou. Kromě techniky spolu trávíme čas i venku. Děda je po operaci kolene, a tak s ním jezdím na kole, aby se udržel v kondici. Chodíme spolu i na ryby, kde mu pomáhám s vybavením i samotným lovem. Je to náš společný čas, který si oba užíváme. Pomáhat dědovi mě baví. Mám radost, když vidím, že mu moje pomoc opravdu pomáhá. Myslím si, že i malé věci mohou mít velký význam. 

*Příběh přinášíme v originálním znění.