Středa 2. 4. 2025 | Svátek má Erika
Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
V předminulé sezoně boj o záchranu, v té minulé 4. místo a teď útok na stříbrnou pozici a vstupenku do kvalifikace Ligy mistrů. Co stojí za výstupem vyhlášené fotbalové značky Baník Ostrava zpátky na výsluní?
Musíme začít v lednu 2016. Tehdy se stal majitelem klubu s obrovskou tradicí Václav Brabec. Pro fotbalové fanoušky neznámým pojmem, a tak všichni hned začali hledat o něm podrobnosti. Zjistili, že jde o miliardáře, který se odrazil k bohatství exportem izolačních materiálů do Rakouska a že mimo jiné koupil ČSAD Havířov.
Stejný chlapík však brzy poznal, že podnikat ve fotbale je zcela odlišná disciplína. Existuje v ní totiž mnohem více proměnlivých faktorů, než třeba v autobusové dopravě. Proto se v ní dosahuje prosperity velice složitě a potřebujete k tomu vzdělané manažery, kteří vědí, jak se vyrábí moderní fotbal a vidí za roh.
Pozor, abychom si rozuměli. Nejsou tím myšleni nechvalně známí šíbři, kteří zásobovali rozhodčí kapříky, aby od nich na oplátku získali nakloněnou rovinu. Právě ti se zasloužili o to, že český fotbal hluboko zaostal za tím špičkovým evropským. Opravdu fundovaných manažerů, kteří znají fungování skutečně profesionálních klubů a sami si to mohli v zahraničí osahat, je velmi málo.
Dlouho na to dojížděl i jiný miliardář v pražské Spartě. Proto byl Daniel Křetínský mega úspěšný v energetice, ale jeho letenská fotbalová filiálka nebyla schopná navzdory štědrým dotacím vyhrát ani domácí ligu.
Ledy se prolomily, až když Křetínský posunul na post sportovního ředitele Tomáše Rosického, jenž jako hráč roky pobýval v západoevropském fotbalovém prostředí, a dal mu významné pravomoci. Bývalý záložník Arsenalu Londýn přivedl na lavičku Dána Briana Priskeho a oba začali důsledně vyžadovat pravidla a standardy z vyspělé ciziny.
Když se třeba tehdejší reprezentant Čvančara vztekal, když ho Priske vystřídal v Pardubicích, musel se ihned omluvit týmu. Později se kyselého jablíčka Sparta elegantně zbavila prodejem do Mönchengladbachu, kde si už po pár týdnech drbali hlavu, že koupili hráče s pochybným nastavením. A teď se ho snaží zbavit.
Nyní zpátky na Bazaly.
Václav Brabec se také musel prokousat porodními problémy spojenými s přechodem do jiné branže.
„Ze začátku jsem toho byl v šoku,“ prohlásil v březnu 2022 v seriálu Fortuna Bar. „První dva roky od mého vstupu do Baníku jsem pracovat bez nadsázky dvanáct hodin denně. Musel jsem navíc dělat rozhodnutí, kterým jsem nerozuměl. Často jsem nevěděl o co se jedná, ale ti lidé, kteří tenkrát v Baníku byli, to po mě chtěli, abych vydávat rozhodnutí.“
Postupně pronikal do fotbalových řádů, struktury Ligové fotbalové asociace a podobně. „Učil jsem se to za pochodu a mezitím jsem musel rozhodovat o věcech, kterým jsem nerozuměl,“ přiznal.
Do toho na něj vypadávali kostlivci ze skříně v podobě nemalých dluhů nebo nedostatku ploch pro trénování mládeže.
Tohle všechno nejde vyřešit ze dne na den. Nezbytností jsou jasný plán a fachmani, kteří ho budou krok za krokem naplňovat.
Jednoho takového našel vlastník Brabec v Luďkovi Mikloškovi, který se do Baníku oficiálně vrátil v září 2022. Představovat ho nikdo nemusel. Na Bazalech vyrůstal, za áčko tu odchytal přes 200 ligových zápasů. Ale nejdůležitější je, že se odtud odpíchl do Anglie. A neztratil se v ní. V barvách West Hamu United odehrál přes 300 zápasů. Poté se na Ostrovech vrhnul na trenéřinu a coby trenér brankářů Kladivářů pracoval deset let. Poznal tedy skrz naskrz, jak se dělá fotbal v Premier League, nejlepší lize na světě. Nejen teoreticky, nýbrž i prakticky.
Václavu Brabcovi a jeho rekonstruovanému Baníku nemohlo spadnout nic lepšího do cesty než tohle know-how. Mikloško je navíc natolik inteligentní a zásadový, že se nenechal pohltit zavedenými českými zvyklostmi, ale snažil se je a snaží z titulu sportovního ředitele bourat. Sportovní úsek ostravského klubu vede v duchu anglických notiček, tedy ve jménu progresivních trendů od přípravky až po áčko.
Jen samotná snaha by však nestačila. Musíte mít také sílu, abyste změny prosadili a uhájili. Každý, kdo mění zaběhnuté myšlení a stereotypy ví, jak je to setsakramentsky těžké. Dvojnásob v kritických chvílích, kdy se ještě změny nepromítají do výsledků.
Fanoušci všude na světě jsou netrpěliví a chtějí výhry okamžitě. V zápalu emocí si neuvědomují, že měnit cokoli za pochodu je bolestivý a vyžaduje čas. A že kdo se při prvním nezdaru pod vlivem tlaku nezhroutí, ale ustojí ho, dočká se ne jedné náhodné výhry, ale šňůry systematických výher.
Boss Baníku by o tom mohl společně se sportovním ředitelem napsat knihu. Jedna z ústředních kapitol by nesla název: Jak jsme vlastními těly chránili trenéra.
Mikloško vybral na místo hlavního kouče Pavla Hapala, jehož volbu vzápětí posvětil vlastník Brabec. Řada příznivců z toho nebyla nadšená. A když nepřicházela vítězství, naopak místo nich se kupila škobrtání, žádali fanoušci Hapalovu hlavu.
Třeba loni zkraje jara. Áčko sice obývalo 5. příčku tabulky nejvyšší české soutěže, jenže doma v lize a v poháru osm utkání za sebou nevyhrálo. A porážka 1:2 se Sigmou Olomouc odšpuntovala hon na trenéra. Z tribun se linul ohlušující pískot, ve druhé půli se přidal pokřik: „Hapal ven!“ Po utkání pak dostali hráči solidně za uši od kotle.
„Víme, že lidé od nás doma čekají tři body. Někdy vám možná odpustí, že nehrajete dobře, ale chtějí vidět mužstvo vítězit. Děláme vše pro to, abychom už konečně uspěli. Hrozně se nadřeme na šanci a když ji máme, zahodíme ji,“ konstatoval Pavel Hapal po zápase. A co říkal na hlasy volající po jeho odvolání? „Je to názor fanouška, respektuji to, nicméně jsem člověk, který se nikdy nevzdává. A pokud se nic nezmění, vzdávat se nebudu. S celým mužstvem budu bojovat dál, dál a dál,“ ujistil.
Mikloško se za něj postavil. A majitel Brabec také. Možná že si oba přitom vzpomněli na peripetie, kterými si zpočátku procházel Priske na Spartě. Než si tým zvykl na koště, kterým přišel na Letnou zametat, ztratil spoustu bodů a z derby na trávníku Slavie odjížděl s potupným debaklem 0:4.
Sparťanské vedení poté svolalo krizový štáb, ale nakonec se rozhodlo dánského trenéra podržet v křesle. Posléze se karta otočila o 180 stupňů, viz dva mistrovské tituly v řadě.
Baník kráčí v těchto šlépějích. Majitel nepodlehl nátlaku nelichotivých výsledků a naléhání zvenčí na výměnu trenéra, ale dal přednost naplánovanému procesu. Pokud sportovní ředitel vidí, že se trénuje v duchu odsouhlaseného scénáře a že i ostatní věci probíhají tak, jak bylo předem naplánováno, není důvod k panice. Musíte však mít správně vytyčenou stezku vpřed, což znamená, že nesmí jít proti fotbalovému vývoji.
V současném Baníku tomu tak je. Příklad: fotbal je čím dál víc závislý na rychlosti. Proto se kádry i těch největších top klubů zaplňují mladými hráči. Jamal Musiala, Lamine Yamal a spol. zvládají špičkové zápasy dávno před dvacítkou. V Česku navzdory tomu pořád slyšíme, jak třiadvacetiletí hráči teprve musejí dorůst pro úroveň první ligy a musí sbírat postupně zkušenosti. Nesmysl!
Na Bazalech se přizpůsobili kurzu a nebáli se elixíru mládí. Tomáš Rigo, Jiří Boula, Matěj Šín dostali šanci se ukázat v A týmu. Dnes už všichni vědí, že z toho profitovali oni i klub. Boula a Šín nescházeli v nominaci reprezentačního áčka na start kvalifikace mistrovství světa s Faerskými ostrovy a Gibraltarem. Jejich CV je tak najednou zajímavější pro zahraniční nápadníky.
Tým postupně také dospěl k pospolité souhře, ve které ani brazilský míčový kouzelník Ewerton, jenž si doléčuje poraněný kotník, nezapomíná, že musí bránit. Právě zlepšená defenziva je za tím, že mužstvo nyní útočí na Ligu mistrů. Jen vedoucí Slavia obdržela méně gólů v tomto ligovém ročníku než Baník. Bez dobré obranné práce celého mužstva se zkrátka dnes nedají dobývat trofeje.
Baníkovští fanoušci jsou v euforii a říkají, že jim současný tým připomíná legendární partu, jež v sezoně 2003/04 slavila mistrovský titul. Luděk Mikloško však určitě zůstává pevně na zemi a uvědomuje si, že hra má stále ještě spoustu pih na kráse. I to je důležitá vlastnost správných ředitelů a manažerů: umět si vyhodnotit objektivně realitu.
Když si k tomu přičteme dobrou péči o mládežnickou akademii a blížící se vidina Nových Bazalů, není nereálné, aby se na narvaném novém stadionu hrála Liga mistrů. Chce to jen setrvat v náročném módu, nedělat kompromisy a ještě víc sešlápnout plyn.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
