Na Masarykově náměstí stojí mariánský sloup jako připomínka morové epidemie z konce 17. století. Je památkou jedné z mnoha smrtících epidemií infekčních chorob, které byly v naší minulosti největším ohrožením lidského života.
Ještě máme v živé paměti diskuzi nad tím, jestli je infekční nemoc Covid-19 extrémně nebezpečná, nebo jde o jednu z běžných infekčních chorob. Až do nástupu moderního věku v 19. století by měli naši předci u podobné epidemie jasno. Přišel mor. Přesná diagnóza smrtícího dýmějového moru byla možná až od roku 1894, kdy byla poprvé pozorována bakterie Yersenia pestis, jakožto původce této nemoci.
S trochou nadsázky je možné říci, že do té doby byla za mor označována každá smrtící epidemie. V historických pramenech se s termínem mor setkáváme velmi často, ale přesně nevíme, jaký mikroorganismus byl původcem konkrétní nemoci. Jisté je, že až do rozšíření očkovacích sér a antibiotik po 2. světové válce byly infekční nemoci zapříčiněné viry a bakteriemi největším zdravotnickým rizikem. Až daleko za nimi se krčily kardiovaskulární a onkologická onemocnění, která lidstvo straší nejvíce dnes. Teprve něco přes půl století považujeme infekční choroby za zcela obvyklé a málo nebezpečné.
Při tom ty nejhorší morové rány středověku se českým zemím vyhnuly. Dominovala pěší doprava, přes hraniční hory pravděpodobně jen málo nakažených stihlo překonat hornaté pohraničí české kotliny v inkubační době. Alespoň taková je jedna z teorií, proč se epidemie, která mohla vyhubit podle odhadů až polovinu evropské populace, projevila v Českých zemích jen okrajově (převážně pak ve Znojmě a Brně). Další teorie praví, že vyhnutí se moru umožnilo mocenský vzestup Karla IV.
Jenže ochrana před morem neplatila na věčné časy. A naopak v pozdějších letech si i u nás vyžádala krutou daň, zejména na přelomu 17. a 18. století. Právě na tyto vlny epidemií odkazují četné morové sloupy budované na náměstích českých měst. Nejinak tomu je v Ostravě. Dodnes jsou připomínkou, že lidé vnímali morovou ránu především v teologických intencích, jako trest za své hříchy. Ačkoliv už chápali nakažlivou podstatu nemoci a používali obdobná karanténní opatření jaká jsme nedávno zažili. Jan Amos Komenský například doporučoval chodit jen do práce a domů a omezovat volnočasové kontakty.
Morovou ránu si v Ostravě můžeme připomenout u mariánského sloupu na Masarykově náměstí. Jeho autorem byl Ian Hyacint Zélandr, jehož dílo dnes jinak není příliš známo. Za zřízením stály dvě vdovy a náboženské bratrstvo sdružující zbožné farníky nejen z Ostravy, ale také z Hlučínska, Ratibořska, Místecka a Příborska. Jeho zřízení povolil Karel II. z Lichteštejna-Katelkornu. Sloup tak vznikl v časech, kdy knížecí rod dodnes vládnoucí v jednom z nejmenších států Evropy, byl také nejmocnějším rodem na Moravě a ovládal zde podstatně větší území, než je dnešní rozloha Lichtenštejnska.
Nejpohnutější etapu své historie však morový sloup zažil v časech, kdy Lichtenštejnová z Československa dávno utekli kvůli Benešovým dekretům. V roce 1960 se sloup nacházel na náměstí, které se již jmenovalo Lidových milicí a pro typickou náboženskou památku baroka diktatura proletariátu neměla pochopení. Sloup byl odstraněn a na Masarykově náměstí se objevil až v roce 1992, nicméně otočený o 180 stupňů. Takto naruby si ho můžeme prohlédnout i dnes. Část sloupu tuto pauzu strávila na evangelickém hřbitově v Kravařích a část v ostravské Zoo. I takový byl osud monumentů naší historie za minulého režimu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
