DRBNA HISTORIČKA: Vítkovice mají svůj zámek, a nejsou to vysoké pece
Ostravskou část Vítkovice si dnes spojujeme především s průmyslem, eventuelně extraligovým týmem ledního hokeje HC Vítkovice. Uprostřed však najdeme také empírový zámek, říká se mu Vítkovický železárenský zámeček. S místním průmyslem jde jeho historie ruku v ruce.
Za úspěchem železáren stál Samuel Mayer Rothschild z německého rodu židovských podnikatelů. Hutě stály ve Vítkovicích před příchodem jeho akvizic, ale až jeho napojení přineslo státní zakázky v podobě výroby kolejnic na Severní Ferdinandovu dráhu a nebo na Széchenyiho řetězový most v Budapešti, který je dodnes jedním z největších lákadel maďarské metropole.
Kapitalista Rotschildova kalibru potřeboval vhodné prostory přímo na místě jeho továren. Nejen proto, že byl zvyklý sám na maximální komfort, ale také proto, že v Ostravě jednal s čelními představiteli rakouské vlády včetně samotného císaře. S trochou nadhledu je možné říci, že Vítkovický železárenský zámeček vybudovaný v roce 1847 byl klíčovým centrem pro řízení průmyslu celého Rakousko-Uherska.
Samozřejmě šlo zejména o dynamický rozvoj těžby uhlí a železářství na Ostravsku, které bylo v druhé polovině 19. století regionem, kde se průmysl rozvíjel nejintenzivněji v celé monarchii.
Překotnému rozvoji průmyslu musel ustupovat i empírový zámek. Nejdříve se nacházel na okraji města a doplňoval ho zámecký park. Ten však musel ustoupit dalším výrobním a továrním budovám až se z Rothschildova reprezentativního sídla stal onen železárenský zámeček, kdy se honosná empírová stavba skrývá uprostřed rozsáhlé průmyslové aglomerace. Později tak zapadla do baťovské koncepce Vítkovic pokrokového ředitele Paula Kupelwiessera, za jehož šéfování se Vítkovice proměnily v tovární město s věškerou vybaveností pro zaměstnance, od kostela po nemocnici.
Ovšem zámek se schovával čím dál více. Je mementem doby, kdy s koncem svobodných politických poměrů v Československu odešli z Vítkovic i jejich vlastníci ze světově proslulého finančnického rodu. V časech protektorátu byl podnik začleněn do Říšských závodů Hermanna Göringa a v časech komunistického hospodářství byly přejmenovány na Vítkovické železárny Klementa Gottwalda. Zámek v druhé polovině 20. století chátral, podobně jako jeho kolegové na venkově.
Empírové památce ve Vítkovicích nepomohlo ani to, že se zde scházeli komunističtí pohlaváři se svými ruskými protějšky a jednali zde o byznysu, tak jak byli zvyklí, tj. za intenzivní konzumace vodky. Tu připomíná i současná expozice zámku, kde je umístěn speciální otočný stůl, který měl napomáhat snadnějšímu dolévání sklenek s lihovinou.
Před rekonstrukcí ukončenou v roce 2009 byla budova využívána k praktickým potřebám firmy. Kromě pijatyk komunistických papalášů zde také fungovala například knihovna Vítkovic. Deponovaná odborná literatura nejen o metalurgii tak byla i v časech reálného socialismu vyhledávaným cílem studentů ostravské Vysoké školy báňské.
