DRBNA HISTORIČKA: Gotický kostel v Přívoze na prahu 20. století. Ostrava je laboratoří odkazu světového architekta Camilla Sitteho

Neposkvrněné početí Panny Marie odkazuje na její rodiče sv. Jáchyma a sv. Annu, kteří podle středověkého učení katolické církve zplodili matku boží bez zatížení prvotním hříchem, jež lidé dědí kvůli přečinu Adama a Evy v rajské zahradě. Zajímavostí protoevangelijního příběhu je, že zatímco rodička zvládla porod bez újmy, otec Jáchym záhy po něm zemřel a vymodlené dcery si příliš neužil.

Přívozský svatostánek byl sice vysvěcen v roce 1899, tedy na samém prahu 20. století, ale svůj pohled měl natočen do středověku svou podobou i názvem (v Ostravě je pak ještě jeden kostel stejného jména v Radvanicích). Fascinován estetikou časů dávno minulých byl především rakouský architekt kostela, Camillo Sitte.

Ačkoliv zásadně ovlivnil urbanistickou podobu řady českých měst v čele s moderní Ostravou a Olomoucí, do historie architektury se zapsal především svou knihou Stavba měst podle uměleckých zásad. Sitteho velmi zajímalo plánování měst ve vztahu k překotnému zvětšování sídel způsobeného rychlým rozvojem průmyslu, demografickou explozí a přesunem pracovních sil z venkova do měst.

Zatímco první polovině 20. století dominovala účelovost funkcionalismu, která těžila z optimistické víry ve vědecký pokrok, Sitte ve své knize prezentoval alternativní pohled na architekturu a městské plánování, který, byť ukotvený v představách romantismu, je z dnešního úhlu velmi nadčasový. Rakouský architekt se totiž ohlížel do minulosti, byl fascinován romantikou italské renesance a kouzlem německých středověkých měst.

V pojetí Camilla Sitteho se lidem mělo dobře žít v esteticky příjemném prostředí, patřily k nim např. volná prostranství a právě takové unikátní volné prostranství najdeme před kostelem v Přívoze. Zdánlivě neúčelná plocha nabízí rozhled a provzdušňuje městskou část a poskytuje výhled na pseudohistorickou krásu samotného kostela.

Města se měla v jeho pojetí pak rozšiřovat podle přirozených pravidel, čímž reflektoval středověké labyrinty uliček, jenž vznikaly živelně. Reálný prostor pro něho byl více, než kreslení městských plánů na papír.

Tímto pojetím ovlivnil i rozrůstající se moravská města. Sitte totiž v Rakousku příliš na růžích ustláno neměl. I když jeho kniha měla celosvětový ohlas, místo profesora na vídeňské výtvarné akademii nezískal. Součástí spisu totiž byla i kritika výstavby Ringstrasse rakousko-uherské metropole, což bylo píchnutím do vosího hnízda pýchy mocenského centra středoevropského soustátí. Naopak v českých zemích se uplatnilo jeho pojetí velmi dobře. Jakoby si Češi vídeňského kritika s chutí přivlastnili pro svá města.

Ačkoliv se jeho myšlenek přidržují i dnešní architekti, funkcionalističtí modernisté se proti jeho pojetí ostře vymezovali. V jejich čele stál Le Corbusier se svým konceptem účelových linií, ten nemohl Sitteho estetické pojetí fascinované středověkem vystát. V Ostravě-Přívoze si může Sitteho dědictví každý prohlédnout a zhodnotit, jestli lahodí jeho oku a nebo by dal přednost strohosti funkcionalismu. Srovnání se nabízí s baťovským Zlínem, který fascinoval i Sitteho oponenta, La Corbusiera.