DRBNA HISTORIČKA: Český hrdina a polský postrach. V Orlové musel Šnejdárek čelit teroristům
Možná největší český dobrodruh 20. století se do historie zapsal především jako vítěz války o Těšínsko. Pohled na jeho osobnost se liší. Zatímco pro Čechy byl hrdinou, Poláci ho považovali za krutého nájezdníka. Nacionalisticky orientovaní teroristé mu dokonce pod postel nainstalovali bombu, i to Šnejdárek přežil.
Cesta k bojům o Těšínsko v takzvané sedmidenní válce byla pro Josefa Šnejdárka poměrně dlouhá. Pocházel z jihomoravských Napajedel, ale své si zažil především v Africe, kde působil jako důstojník francouzské cizinecké legie. Černý kontinent si zamiloval, jenže vypuknutí první světové války ho zaválo zpět do Evropy .
Posléze se stal klíčovou figurou vojenských střetů, které následovaly po vyhlášení československé samostatnosti. Velel v bojích o Těšínsko s Polskem, následně pak zachraňoval Slovensko před útoky maďarských bolševiků. Jednalo se o opravdu ostříleného vojáka, podle údajů ve svém autobiografickém životopise byl údajně během vojenské služby čtyřicetkrát raněn. Sám pak psal, že doslova „miluje boj“ a 12 let v cizinecké legii označil za „krásu“.
Není divu, že veterán mnoha bitev budil u svých nepřátel strach. To rozhodně platilo mezi Poláky v čase bojů i bezprostřední době po uzavření příměří, kdy stál Šnejdárek v čele správy sporného území na Těšínsku.
„Nesmím zatajit, že jsem měl přes to u Poláků přezdívku Waligura. Waligura je v polských pohádkách chlap, který žere děti. Nesl jsem to klidně, protože jsem v tomto směru měl naprosto čisté svědomí,” uvádí k pohledu Poláků na svou osobu Šnejdárek ve vlastních pamětech. Na jiném místě pak popisuje, že v kontaktu s Poláky cítil, že znají legendy o tom, jak střílí jejich krajany na potkání a podobně.
Nezůstalo při tom jen u slov. V regionu Šnejdárek pobýval v Orlové v domě dlouholetého ředitele spořitelny Václava Mezery. Pod postel mu zde příslušníci polské vojenské organizace v roce 1920 nainstalovali bombu. Šnejdárka exploze nezasáhla, ale polovina domu vyletěla do povětří, jak je možné pozorovat z dobových fotek.
Podobné útoky při tom na Ostravsku nebyly úplně ojedinělé. Důsledkem migrace pracovních sil z Polska za prací v uhelných dolech a slévárenských továrnách, podstatná část regionu měla smíšený charakter a připojení k Československu někteří nelibě nesli.
Koneckonců poměrně vyhrocené jsou nálady směrem k sedmidenní válce dodnes. V roce 2012 byl vztyčen na vrcholku Polední nad obcí Bystřice pomník generálu Šnejdárkovi a padlým legionářům, což vyvolalo nejen rétorický odpor zástupců polské menšiny, ale záhy pomník poničil vandal. Předseda Kongresu Poláku v České republice Josef Szmyczek však útok na monument odsoudil, přesto, že byl proti jejímu vztyčení.
A jak skončil samotný Šnejdárek? V polovině 30. let byl penzionován a pohnuté události roku 1939 ho donutily vrátit se do milovaného Maroka, kde v květnu 1945 československý dobrodruh zemřel.
