DRBNA HISTORIČKA: Chicago v Opavě. Největší obchodní dům první republiky postavil architekt s obdivem k fašismu

Historie domu se začala psát se vznikem firmy Breda & Weinstein. Roku 1897 si zaregistrovali tuto společnou obchodní značku podnikatele se střižným zbožím Max Breda a David Weinstein. Ačkoliv je dnes obchodní dům znám především po prvním ze dvou partnerů, jeho vzniku se Max Breda už nedožil. 

Roku 1909 oznámil Davidu Weinsteinovi problémy s nevyléčitelnou chorobou a předal mu firmu s tím, že až jeho děti dospějí budou se na jejím chodu dále podílet. Součástí dohody pak bylo zachování původního jména firmy. Pod tímto názvem je tak znám monument z počátku 20. století dodnes.

Firmě se dařilo a svou pobočku otevřela i v hlavním městě. Z Vídně se pak do projektování obchodního domu ve 20. letech pustil i Leopold Bauer, který byl rozkročený mezi tehdy už bývalou metropoli středoevropského soustátí a Slezsko, odkud pocházel (narodil se do rodiny hostinského z Krnova).

Na jeho dílo při tom vůbec nemuselo dojít. Weinstein sice už vlastnil původní budovu na místě vedle pivovaru, ale vypuknutí první světové války znamenalo konec byznysu, tak jak ho firma znala. Nicméně se na ni usmálo štěstí a Weinsteinovi se podařilo dostat k zakázkám na dodávky textilního zboží pro rakousko-uherskou armádu, což bylo základem poválečné prosperity firmy, která vedla až k zbudování obchodního domu, který byl největší stavbou své doby v celém Československu.

Pro architekta Bauera šlo o jeden z jeho největších projektů, i když jako přední žák Otty Wagnera, po sobě zanechal rozsáhlé dílo. Původně byl fascinován moderní architekturou a jejím funkcionalismem, ale posléze v něm začal vnímat nedostatek estetiky. Řešením se pro něho stalo promísení historických i moderních architektonických trendů, čímž předznamenal postmoderní dobu.

Pro Bredu měl však ještě jednu klíčovou inspiraci. Tu získal během pobytu v USA, konkrétně v Chicagu, jehož architektura ho fascinovala. Neskrýval záměr přenést chicagskou atmosféru do centra Opavy.

Kromě architektury se Bauer čile zajímal o ekonomické a politické dění, o němž také publikoval v soudobém tisku. Nejspíše tento zájem ho přivedl k dobovému trendu myšlení v duchu sociálního darwinismu. I v architektuře razil postoj, že není důležité se svazovat zažitými konvencemi, ale nechat přežít ty nejúčelnější a nejkrásnější stavby, ostatní měly zaniknout na smetišti dějin.

Podobně vnímal i společnost, podobně jako Adolf Hitler. Německá touha prosazení národa a fašistický experiment Bauerovi učaroval. Odráží je i bizarní freska německých vojáků v šedých uniformách vymalovaná na kostele sv. Hedviky, další významné památky na Bauerovo slezské působení.

Architekt zemřel v roce 1938 ve Vídni a brutální dopady Hitlerových vizí lemované miliony mrtvých už nespatřil. Obchodní dům Breda takřka zázračně ušel válečnému bombardování a během osvobozování Československa zůstal takřka netknutý. 

Jeho buržoázní jméno však novým poválečným poměrům již nevyhovovalo, Robert Weinstein s pokusem o restituci majetku neuspěl a Breda se proměnila na obchodní dům Průkopník a posléze Prior. Přejmenována zpět byla až v 90. letech.