HISTORIČKA: Nejšťastnější období života prožil Komenský na pomezí Moravy a Slezska
Není pochyb o tom, že ve své době byl Jan Amos Komenský nejznámějším českým učencem. Možná je tomu tak dodnes, neboť jeho jméno nechybí snad v žádném odborném pojednání o učenosti 17. století.
Životní osudy filozofa a pedagoga byly však velmi bouřlivé. Musel se vyrovnat nejen se smrtí své manželky a dětí, ale také s vyhnanstvím a celoživotním pobytem v exilu. Těmto útrapám však předcházelo nejšťastnější období jeho života.
Podle vlastních slov ho strávil jako správce sboru a školy ve Fulneku, malém městečku na hranici mezi Moravou a Slezskem. Na mapu Moravy se Fulnek definitivně dostal na konci 15. století, když se začal zapisovat do moravským zemských desek, což byl jakýsi středověký registr majetkové držby.
Do Fulneku se Komenský dostal pravděpodobně v roce 1618. Byl čerstvě ženatý s Magdalenou Vizovskou, táhlo mu na 30 a spokojeně zde spravoval sbor Jednoty bratrské jímž byl nedávno vysvěceným knězem a učil ve zdejší bratrské škole. Za sebou měl již své první cesty do Herbornu, Amsterdamu nebo Heidelbergu, kde studoval na místních vysokých školách. Ziskem akademického titulu však svá zahraniční studia nikde neuzavřel, patrně mu na to především chyběly finanční prostředky.
Ve Fulneku již začínal s praktickou aplikací svých moderních pedagogických metod. Teoreticky se jim začal věnovat až v exilu, ale v jejich duchu vyučoval už ve Fulneku. Odmítal fyzické tresty, kladl důraz na laskavý přístup k dětem, dnes bychom řekli pedagogický takt, a uplatňoval svou metodu názornosti. V konkrétní praxi se projevovala výukou ve školním háji, kde se v přírodě jeho žáci učili o tom, co zde také mohli přímo pozorovat.
Idyla života na malém městě zde netrvala věčně. Po porážce stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře odmítl přestoupit ke katolictví. Podle fulneckého kronikáře Jäschka, jenž o Komenském ve své kronice pravidelně informuje, neváhal místní kněz vyrazit přivítat českého “zimního” krále Fridricha Falckého, jehož si čeští stavové zvolili na vzdor Habsburkům.
Panovnický rod, který seděl ještě další tři století na českém trůně, neměl pro české rebely pochopení a Komenský se před císařskými vojsky začal skrývat. Pravděpodobně se nacházel pod ochranou Karla staršího ze Žerotin v Brandýse nad Orlicí, když na morovou epidemii ve Fulneku zemřela jeho žena Magdalena se dvěma malými dětmi.
Po vydání Obnoveného zřízení zemského už Komenskému zbýval jen exil. I když celý život věřil v porážku Habsburků a návrat na Moravu, dlouhá desetiletí strávil v exilu.
Během fulneckých let napsal Komenský také část svého rozsáhlého díla. Přisuzuje se tomuto období vznik sociální kritiky Listové do nebe a především jeho mapy Moravy, která patřila ke špičkovým kartografickým dílům své doby. Mapa obstála i v moderní analýze vědců z brněnské univerzity, podle jejichž výpočtů je přesná s odchylkou pouhých čtyř procent.
Dnes se můžou poznání chtiví návštěvníci Fulneku vydat po stopách významného českého učence do Světa Komenského. Tak se jmenuje moderní expozice reflektující Komenského působení ve Fulneku a nachází se přímo v budově tamějšího sboru, kde byla i škola, v níž vyučoval. Jedná se tak o jedinou expozici věnovanou osobnosti Jana Amose KOmenského na světě v místě jeho autentického působiště.
