DRBNA HISTORIČKA: Hukvaldy a jejich okolí byly osudové pro hudbu Leoše Janáčka i jeho smrt

Život Leoše Janáčka je příkladem prudkého společenského vzestupu člověka, který v jeho časech nebyl tak vzácný jako ve středověku, ale i tak se nejednalo o nic běžného. Leoš Janáček žil životem obyčejného vesnického chlapce v rodině učitele na Hukvaldech. Ve svých pamětech přirovnával svůj dětský život ke kuřátku s velmi úzkým rozhledem. Dnes bychom asi řekli „s přistřiženými křídly.“

Není se čemu divit. Životní obzor vesničanů se povětšinou omezoval na geografický okruh dochůdný pěšky, jiné dopravní prostředky příliš k dispozici nebyli. Na druhou stranu Leoš pocházel z učitelské rodiny, kde se pěstovaly především dvě věci. Jednou byla hudba a druhou nejrůznější zahradnické činnosti. Jeho otec Jiří byl vášnivým včelařem a jeho děda Jiří byl široko daleko známým pěstitelem ovocných stromů. V rodinné kronice je například uvedena historka, kdy Jiří Janáček šel vysvětlovat principy pěstování stromů z Albrechtiček, kde tehdy žili, až do 30 kilometrů vzdálených Kozlovic. Návrat se pak zkomplikoval kvůli ochutnávání destilovaných ovocných produktů.

I Leošův děda byl kantorem, ovšem nevyučoval v oprýskané venkovské škol, kde Leoš strávil své dětství, ale na zámku v Nové Horce, jelikož byl učitelem hraběcích dětí. Celé rodině pak byla vlastní zvídavost. Leošovi rodiče pozorovali jeho hudební talent a vycítili pro něho příležitost. Na plnohodnotná studia pro něho neměli peníze, ale nabízela se pro něj možnost nastoupit jako fundatista na klášterní škole ve Starém Brně.

Klášter z peněz odkázaných povětšinou v závětích movitých věřících financoval program pro studia nadaných dětí. Stipendium bylo pro jedenáctiletého Janáčka skvělou příležitostí, ale zároveň drsnou školou života. Vesnický chlapec byl ze dne na den odloučen od rodičů a musel sám obstát v přísném režimu klášterní školy. Kromě pražských studií pak s Brnem spojil podstatnou část svého profesního života.

Možná kvůli náhlému odloučení však na rodný kraj nezapomněl. Stal se mu inspirací pro jeho největší díla. Dobře je známo, že vysedával na rozvalinách hradu odkud pozoroval okolní lašský kraj a že často chodil na vycházky na protilehlý kopec nazvaný Babí hora (někdy Babí hůra). Část lesa na kopci si později i koupil, jelikož zde vlastnil chalupu, kam pravidelně jezdil odpočívat.

Opera Její pastorkyňa, která Janáčka proslavila a hrála se na jevištích ve Vídni nebo New Yorku ještě za Janáčkova života, pak byla inspirována častými návštěvami mlýna v sousedních Kozlovicích (mlýn je dnes zrekonstruovaný a funguje v něm restaurace). 

Pobyty na Hukvaldech a v okolí však byly osudnými nejen pro Janáčkovu hudbu, ale i pro jeho poslední životní kapitolu. I v létě zde panovalo poměrně chladné počasí a Janáček se na Hukvaldech během pobytu v roce 1928 nachladil, což skončilo zápalem plic a hospitalizací v Moravské Ostravě, kde v důsledku nemoci 12. srpna zemřel.