DRBNA HISTORIČKA: Valaši jako kolonizátoři Beskyd se zapsali hluboko do kultury Těšínska i Místecka

Dneska je jádrem Valašska okolí měst Vsetín a Rožnov pod Radhoštěm ve Zlínském kraji, ale první historické prameny hovoří o Valaších mnohem severněji. Roku 1494 se v těšínské městské knize poprvé objevuje jméno Valach, to už však dokládá řadu let trvající příliv kolonistů zejména ze Slovenska.

I když příliv je asi silné slovo, jelikož na přelomu 15. a 16. století, kdy se v kraji první Valaši objevují, šlo o desítky, možná nízké stovky lidí, přesto zásadně ovlivnili celý region dodnes. O koho vlastně šlo?

Slovo Valach se vyvinulo z germánského slova Walhs, označující romanizované kelty. Tedy ty, do jejichž jazyka se velmi silně přimíchaly románské jazykové prvky. Dodnes se odráží na podobě rumunštiny s francouzštinou a italštinou. Původní valašská migrace má kořeny právě u rumunských pastevců. Ti však do Moravskoslezských Beskyd nepřišli.

Rumunští Valaši migrovali po svazích karpatských hor již ve vrcholném středověku, usazovali se také na území dnešního Slovenska a po smíchání s místním obyvatelstvem pak v další fázi došli i na Moravu.

Podobně se také přesouvali po nejsevernějším karpatském oblouku. Pastevci, kteří se objevili na Těšínsku v 15. století byli již spíše Rusíny popř. Slováky než Rumuny. Valašská kolonizace na horách hukvaldského panství pak rovněž přišla ze Slovenska. Pro místní však byli i tak Valaši cizorodým elementem.

Do pramenů se tak dostalo konstatování Ondřeje Krmoška z Příbora, že, „za jeho mladých let nebylo Valachů v horách hukvaldských“.

Jeho konstatování jasně dokládá, že na starousedlíky valaši působili jako cizorodý element. Označení Valach přitom v prvé řadě znamenalo pastevec a blíží etnicitu nově příchozích nepopisovalo. Zmínka o horách nám pak vysvětluje, proč se Valaši v Beskydech uchytili. Byli zvyklí věnovat se pastevectví v horských podmínkách, čemuž se místní pasekáři vyhýbali. V tomto období při tom rozsáhlé lesy v horách neměly pro vrchnost takřka žádný užitek.

Těžba dřeva zde byla pro tehdejší postupy příliš komplikovaná. Valašští pastevci věděli jak lesy klučit a využívat k horské pastvě. V kopcích zakládali salaše, kde vyráběli sýry nebo žinčicu z ovčího mléka a z ovčí vlny, se pak dělala tzv. valašská huňa (druh sukna).

Na jedné salaši mohlo pracovat několik pastevců, podílníků nebo-li míšaníků. Nad sebou měli pak příslušníci několika salaší svého předáka nazývaného vojvoda, či vajda.

Hukvaldský vojvoda sídlil v sousedních Kozlovicích, kde se tato tradice dodnes připomíná. V obci najdeme folklórní soubor Valášek nebo valašský pivovar. Další obce směrem k Frýdku-Místku při tom už valašskou tradicí ovlivněné nejsou. Jak je možné, že kultura  několika příchozích má tak výrazný odraz v současnosti?

Noví obyvatelé měli pochopitelně své zvyky, tradice a jazykové termíny, které místní začali rychle přebírat. Valaši totiž do beskydských vesnic přinesli také nové a praktické technologické postupy. Místní k nim pak chodili do učení a začali se intenzivně mísit. V 18. století, kdy se staly horské lesy naopak energetickým zdrojem počínající industrializace, už mnoho prostoru pro salašnictví nezbývalo. V pramenech je však patrné široké uchycení etnografické valašské kultury a toto období reflektuje i současný folklór. Dodnes se místní považují za Valachy, i když těchto přistěhovalců bylo původně jen velmi málo.