DRBNA HISTORIČKA: Ostravský upír. Kostel sv. Václava ukrývá mystické tajemství

Kostel sv. Václava je památníkem nejstarších dějin Ostravy. Církevní stavba na svém místě stála pravděpodobně před lokací samotného města. Tradují se zkazky, že na jeho místě se nacházela pohanská svatyně. Ačkoliv o tom žádné věrohodné důkazy nejsou k dispozici, nemusí jít o čistou smyšlenku. Křesťané své kostely stavěli na posvátných místech starých kultů, aby se napojili na fungující tradici. Na podobném principu vznikly např. křesťanské Vánoce, které jsou náboženskou verzí tradičních oslav slunovratu. 

Dlouhá tradice svatostánku na místě dnešního kostela napovídá, že by o pohanskou svatyni mohlo jít. Dnešní podoba kostela více odkazuje k jeho přestavbám ve 14. a v 16. století, než k tomu jak vypadal původně. Ale právě tato pozdější doba do kostela přinesla jeden pověrečný prvek, který jakoby s pohanskou minulostí místa souvisel.

Součástí kostelního pozemku byl i hřbitov. Pohřbívání do posvěcené půdy bylo důležitou součástí funerální zbožnosti středověku. Při průzkumu však bylo objeveno tělo pohřbené neobvyklým způsobem. Patřilo mladému muži, jenž podle antropologů odešel ze světa jako třicátník. V ústech měl vloženy tři mince a na prsou položenou těžkou keramickou dlaždici. Atypické uložení těla zesnulého napovídá, že pozůstalí mohli mít obavu z jeho posmrtného návratu, neboli z jevu zvaného vampyrismus.

Ačkoliv autor románu Drákula spisovatel Bram Stoker proslavil jako zemi upírů Rumunsko, podle historických pramenů byly právě české země tradičním upírským domovem, tedy víry v existenci lidí vstávajících z hrobů, kteří navštěvují pozůstalé. Asi nejintenzivnější výskyt zaznamenal francouzský mnich Augustin Calmet, který na Moravě zkoumal desítky možná i stovky případů svědectví o vampyrismu v 18. století. Podle vyprávění místních na Moravě pohřbení lidé běžně navštěvovali své blízké u jídla i při jiných činnostech. Francouzský mnich kauzu vyšetřoval kvůli stížnostem k olomouckému biskupovi. Olomoučtí biskupové dlouhá léta vlastnili i Ostravu jako poddanské město. 

Unikátní pohřebiště upírů pak bylo nalezeno v českých Čelákovicích. Podobně jako ostravský upír i ti Čelákovičtí měli různé předměty v ústech, což byla tradiční metoda, jak upírovi zabránit v opuštění hrobu. Jeden z čelákovických upírů měl v sobě zaražen i obligátní dřevěný kolík. Ten měl stejnou funkci jako dlaždice v ostravském případě.

S neobvyklými protiupírskými opatřeními byli pohřbívání podivíni, kteří se výrazně odlišovali od svých sousedů, ať už po fyziologické nebo mentální stránce. Návratem z posmrtného života pak strašili lidé, kteří odešli nedobrovolně katovou rukou na popravišti. Ti kvůli ztrátě cti během výkonu trestu zpravidla nebyli pohřbívání do posvěcené půdy, což platí v Čelákovicích, ale nikoliv v Ostravě. Na druhou stranu nízký věk zesnulého napovídá, že jeho smrt nemusela být přirozená, což mohlo vzbudit obavy pozůstalých a tak se uchýlili k pohanskému rituálu na místě, o němž se traduje, že nebývalo jen křesťanským svatostánkem, ale také pohanským kultovním centrem.