Netradiční zpestření nemocničního pobytu si dnes užili pacienti Oddělení odborné ošetřovatelské péče Nemocnice Agel Český Těšín na Karvinsku. Přímo k nemocničnímu lůžku za nimi přišla devítiletá samice poníka shetlandského Sofie. Kobylku si mohli pohladit, vyhřebelcovat nebo jí připnout ozdoby. Zdravotnické zařízení tento způsob terapie testovalo poprvé. Lidé, z nichž mnozí tráví na lůžku už řadu týdnů, byli nadšení.
Nemocnici se s nabídkou ozvala přímo majitelka poníka, nápad zdravotníky nadchl a domluvili se na návštěvě. „Je to takový pilotní projekt, koník tady v životě nebyl. Uvidíme, jaká bude reakce a jestli se to pacientům bude líbit, ale myslím si, že je vidět, že na něj pacienti reagují velmi pozitivně," uvedl Heckel.
Domnívá se, že návštěva pacientům přinesla i intenzivní emoční zážitek. „Je to taková efektivnější forma canisterapie, protože ten koník je přeci jen netradiční zvíře. Psa můžete vidět všude na ulici, ale koně ne. V pacientovi to zanechá daleko hlubší emoce," řekl Heckel.
Nemocnice zvažuje i možnou pravidelnou spolupráci. „Měli jsme tady i canisterapii a kromě zvířat jsme pro naše pacienty dělali i muzikoterapii," dodal Heckel. Pacienty vhodné pro kontakt s poníkem vybíraly sociální pracovnice. „Jsou tady pacienti, kteří jsou velmi vnímaví a na koníka se těšili, ale máme tady bohužel i pacienty, kteří takové akce moc netolerují," doplnil Heckel.
Pacienti, které dnes Sofie navštívila, ale byli nadšení. „Líbilo se mi to ohromně. Jako dítě jsem vyrůstal u koní, takže to pro mě bylo skutečně zpestření. Jsem tady už skoro tři měsíce, tak tohle je něco maximálního. Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel," uvedl sedmdesátiletý pacient.
Spokojená byla i další pětaosmdesátiletá pacientka. „Je to paráda, lidi to pobaví a zaujme. Poník byl trošku mokrý, ale jinak fajn, byl klidný. Takhle malého koně jsem hladila poprvé, strach nemám," řekla.
Majitelka poníka Zuzana Gazdová má Sofii sedm let. Sama se věnuje lidem s tělesným a mentálním postižením. „Když jsem si ji pořídila, tak jsem s ní začala jezdit do domovů, protože jsem tam pracovala. Lidem to dělalo radost, mě to dělalo radost a ji to bavilo, takže jsme se začaly posouvat a postupně vzdělávat. Snažíme se to dotáhnout tak, ať to má hlavu a patu, ale není to opravdu jednoduché," uvedla.
Kůň podle ní musí být hlavně klidný, vyrovnaný, zvyklý na ruch a nesmí být lekavý. Zároveň ale musí být rozumný i jeho majitel. „Kdybych viděla, že je něco, co jí není komfortní, tak se ten koník z terapie musí stáhnout a přijede se znovu. Je to pořád zvíře," dodala Gazdová, která se Sofií navštěvuje i domovy pro seniory nebo stacionáře.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
