Zraky tisíců lidí po celém Česku se během nadcházejícího víkendu obrátí k ptačím krmítkům. Už v pátek totiž propukne sedmý ročník projektu Ptačí hodinka, na který se každoročně těší desítky tisíc dobrovolníků. Sčítají ptáky a pomáhají podrobněji popsat chování zimujících druhů. Zapojit se může každý, stačí si od pátku do neděle vyhradit šedesát minut a vyplnit online formulář.
Do projektu, který pořádá Česká společnost ornitologická (ČSO), se v minulém roce zapojilo rekordních pětatřicet tisíc lidí. Společně pozorovali téměř 800 tisíc ptáků. Nekorunovanou královnou krmítek je podle mluvčí projektu Dity Hořákové dlouhodobě sýkora koňadra. Ta zatím pokaždé obsadila první příčku, co se týče počtu pozorování.
Kromě běžných zimujících druhů, jako jsou právě koňadry, kosi nebo zvonci, se mohou lidé stále častěji setkat také s rehky domácími či špačky, kteří běžně tráví zimu ve Středomoří. Změna klimatu totiž může za to, že stále více dříve tažných druhů přečkává zimu u nás.
„Zúčastnit se může opravdu každý. Stačí, když si kdykoli od pátku do neděle vyhradíme hodinu času na pozorování. Druhy, které vidíme, pak zaznamenáme do online formuláře," vysvětlil koordinátor Ptačí hodinky Filip Tuháček.
Při sčítání je podle něj důležité započítat vždy nejvyšší prokazatelný počet jedinců daného druhu, který se objeví v našem zorném poli. „Vidíme například nejprve dva vrabce polní, za chvíli je jich tam pět a po chvíli už jen jeden? Zapišme si u vrabce pětku jako nejvyšší počet pozorovaný v jeden okamžik. Tím se vyhneme tomu, že bychom nějakého ptáka započítali dvakrát,“ napověděl Tuháček.
Klidně se může stát, že se během šedesáti minut vyhrazených pro sčítání žádný pták neobjeví žádný pták. I takovéto výsledky by však lidé měli sdílet. „Tato data jsou pro nás velmi cenná. Ptačí hodinka není soutěž, kdo zaznamená nejvíce druhů, ale vědecký výzkum, a tak je důležité vědět třeba i to, že se někde v určitý čas žádní ptáci nevyskytují.“
Pokud má člověk problém s rozpoznáním druhů, může se předem připravit. „Na webu Ptačí hodinky máme materiály, které lidem pomohou rozpoznat nejčastější druhy, které létají na krmítka. Pokud si chtějí účastníci ověřit znalosti, mohou zkusit i některý z kvízů,“ doporučil Tuháček.
Některé druhy podle něj dokážou rozeznat pouze zdatní ornitologové. Jedná se například o šoupálka dlouhoprstého a krátkoprstého, kteří jsou od sebe téměř k nerozeznání a nejsnáze se poznají podle zpěvu. „Navštíví-li nás šoupálek na krmítku, nejlepším řešením je zapsat jej jako šoupálek sp. (z latinského species, tedy druh, poznámka redakce). Podobně je to u sýkory babky a sýkory lužní. V tomto případě zadáváme do formuláře sýkora babka/lužní,“ vysvětlil ornitolog.
Do Ptačí hodinky se často zapojují celé rodiny, ale také školní kolektivy nebo přírodovědné kroužky. „Loni se nám podařilo získat data o 800 tisících ptáků. Díky tomu můžeme sledovat, jak se mění početnost a chování u našich přezimujících druhů,“ okomentoval přínos sčítání ptáků koordinátor projektu.
Jaké krmivo by měli lidé do svého krmítka, aby přilákali co nejvíce druhů? Podle Dity Hořákové z ČSO platí jednoduchá poučka: „Čím pestřejší stravu ptákům nabídneme, tím více druhů se nám podaří přilákat. Nejvíce osvědčeným typem potravy pro ptáky na krmítku jsou semena slunečnice. Přivítají také vlašské ořechy či jablka.“
Hořáková důrazně varuje před podáváním nevhodné potravy. „Do krmítka rozhodně nepatří plesnivé či jinak zkažené krmivo. Ptákům také nikdy nenabízíme cukroví, slané anebo kořeněné zbytky z naší kuchyně," uvedla.
Dalším nešvarem jsou podle Hořákové umělohmotné síťky, ve kterých se prodávají lojové koule, a které lidé často zavěšují na větve stromů. „Dělají to v dobré víře, ale často pak už síťky neseberou, takže tu visí klidně několik měsíců. Jednak je to zbytečný plast, do kterého se ptáci mohou zamotat a jednak, pokud spadnou, je mohou spolknout psi, ježci či jiní savci,“ vysvětlila Hořáková. Kromě krmení by lidé neměli zapomínat ani na pítko s vodou.
Pokud se na krmítku objeví nezvykle načepýřý, malátný nebo jinak nemocný pták, dost možná trpí krmítkovou nákazou. Trichomonóza není přenosná na člověka, ale pro drobné ptactvo bývá smrtelná. Co v takové situaci dělat?
„Pokud pozorujeme na krmítku a v okolí viditelně nemocné nebo dokonce uhynulé ptáky, je třeba okamžitě krmení přerušit, toto krmivo vyhodit a krmítko vydezinfikovat a nechat řádně vyschnout nebo vymrznout. Znovu můžeme krmit nejdříve po čtrnácti dnech. Je rozhodně lepší nutit ptáky hledat si přirozenou potravu na větším území než je vystavovat smrtelnému nebezpečí na plném krmítku,“ dodala Hořáková.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
