V Moravskoslezském kraji se nežije dobře, ukázal průzkum. Na vině je těžký průmysl, zlepšení přinese vodík

Co určuje prosperitu regionu

Celorepublikový index sleduje sedm klíčových oblastí, najdeme mezi nimi ekonomiku, demografii, zdravotní péči, vzdělávání nebo občanskou dostupnost. Ta zahrnuje například dostupnost veřejné dopravy, výdejních boxů, obchodů či internetu.

Nejhorší hodnocení z 206 českých mikroregionů získaly Podbořany v Ústeckém kraji, bílina a Bílina a Karviná. Praha naopak ovládla přední příčky v řadě měřených parametrů, celkově se umístila na 23. místě. 

Chybějící univerzita a odliv vzdělaných

Karlovarskému kraji podle autorů indexu nepřispívá fakt, že jako jediný kraj v ČR nemá vlastní veřejnou univerzitu. Ta by přitom dala místním studentům příležitost, aby v kraji zůstali. Momentálně téměř polovina studujících z kraje odchází za vzděláním do Prahy. Na samotný Karlovarský kraj připadá šest procent studentů. Analýza však ukazuje, že v sousedním Ústeckém kraji studuje třetina místních.

Karlovy Vary přitom odlivem lidí netrpí, naopak obyvatel mírně přibývá. V pohraničních regionech jako Cheb, Mariánské Lázně či Tachov je migrace velmi vysoká. „Kraj ale přichází o vysokoškolsky vzdělané obyvatelstvo, právě jejich podíl na celkové populaci je ve zmíněných mikroregionech jeden z nejnižších v republice," vysvětlují autoři studie.

Nižší naděje dožití a zadluženost

Horší kvalitu života v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji podle výzkumníků způsobuje rovněž i nižší naděje dožití. Nejhůře je na tom Rumburk na Děčínsku, lidé se tam dožívají průměrně 75 let. To je o celých pět let méně než v Praze a o šest let méně než v Novém Městě nad Metují.

Dalším ze zásadních problémů je vyšší nezaměstnanost a nižší dosažené vzdělání. „Zcela zarážející situace pak panuje ohledně exekucí. Ty představují problém zejména v Karlovarském a Ústeckém kraji. Například v Bílině má exekuci každý pátý obyvatel, v Mostu každý šestý a v Sokolově každý sedmý. Jak nicméně ukazuje Mapa zadlužení, počet lidí v exekuci se každým rokem pomalu zmenšuje," uvádí autoři.

Odliv Němců

K současnému stavu Moravskoslezského, Ústeckého a Karlovarského kraje negativně přispěl důraz na industrializaci i odliv Němců. Při něm velikost německé menšiny v Československu poklesla ze tří milionů na 165 tisíc.

„Vyhnání lidí žijících zde po mnoho generací mělo na různé regiony různé dopady, které v kombinaci s různými geografickými podmínkami vidíme i dnes. V mnoha oblastech se daří 80 let po konci druhé světové války efektivně rozvíjet kulturní aktivity i občanskou infrastrukturu, v některých částech bývalých Sudet je to složitější. A samozřejmě rozvoji života v regionech u německých hranic nepomohla izolace během 40 let studené války a rozdělení Evropy,“ vysvětlila Tereza Štěpková, ředitelka organizace Antikomplex, která usiluje o kritickou reflexi moderních dějin a rozvoj svobody ve společnosti.

K současné podobě těchto mikroregionů tak přispělo především to, co po odsunu následovalo během socialistického režimu. „Současná – horší – ekonomická situace zejména v pohraničních regionech je spíš důsledkem vícero faktorů – vyhnání původního obyvatelstva, ale zejména následným komunistickým plánováním a zacházením s těmito oblastmi, například nucené dosídlování, vykořenění některých přišedších skupin obyvatel, vytěžování místní krajiny, kumulace socio-ekonomického znevýhodnění,” dodává Štěpková.

Industrializace a těžký průmysl

K menší spokojenosti obyvatelstva zásadně přispívá i soustředění se na těžký průmysl a těžbu uhlí. „To sice přineslo relativní prosperitu, ale nízkou diverzifikaci pracovního trhu a také ekologickou zátěž,“ vysvětluje filantrop Jan Školník. Těžba podle něj přitahovala pracovní sílu z jiných regionů, často s nižším vzděláním, což ovlivnilo skladbu obyvatelstva.

„Komunistický režim ještě posílil orientaci těchto regionů na těžký průmysl a navíc spojil podniky do centrálně řízených velkých celků, což znamenalo, že jakékoliv změny v politice nebo ekonomice měly okamžitý negativní dopad. Po roce 1989 došlo k rychlému úpadku těžkého průmyslu, který přinesl vysokou nezaměstnanost a odliv mladých kvalifikovaných lidí. Náhrada novými odvětvími byla pomalá a nedostatečná, a možná právě v této době se projevila nejvíc chybějící mezilidská a podnikatelská síť. Region nebyl vrácen v restitucích místním, protože ti byli nuceni odejít po roce 1945. O to více byla tato území závislá a nedostala možnost plně se rozvinout po roce 1989 i vlastními silami. To vše vedlo k dlouhodobým strukturálním problémům, jejichž důsledkům čelíme dodnes,“ doplňuje Školník

Budoucnost je ve vodíku

Současnou situaci krajů by mohlo zlepšit přeorientování na vodík. Ten by společně s rozvojem dopravní a digitální infrastruktury mohl pomoci výrazně posílit jejich rozvoj. V Moravskoslezském kraji již vzniká první české „vodíkové údolí”, kde se bude vodík nejen vyrábět, ale současně i využívat. A to jak ve veřejné dopravě, tak i v průmyslu. Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj již podepsaly vodíkové memorandum zaručující vzájemnou spolupráci a koordinaci.

Rozvoj dopravní a digitální infrastruktury

Rozvoji regionů mohou pomoci také digitální technologie v kombinaci s efektivní dopravou. Ty mohou zmírnit odliv obyvatelstva z regionů do velkých měst, což platí zejména pro Ústecký a Moravskoslezský kraj. Ty totiž mají velmi dobrou dopravní obslužnost a současně zde významně roste dostupnost vysokorychlostního internetu.