Den, kdy se zrodila republika. Jak si 28. říjen připomněla města v kraji?

Dnes, 13:40

Autoři Veronika Kotmanová | Foto Město Ostrava - Jiří Zerzoň, Frýdlant nad Ostravicí

Den, kdy se zrodila republika. Jak si 28. říjen připomněla města v kraji?

Dne 28. října 1918 se naplnil dlouholetý sen českého i slovenského národa a vznikl samostatný československý stát. Tento den se stal jedním z nejvýznamnějších mezníků našich moderních dějin. Jak si tento den připomínají v Ostravě, Opavě nebo ve Frýdlantě nad Ostravicí?

Premium

Cesta za vznikem Československa

V Ženevě se 28. října sešla delegace Národního výboru československého vedená Karlem Kramářem, aby s představitelem zahraničního odboje Edvardem Benešem vyjasnila podobu nového státu. Dohodli se, že Československo bude republikou, prezidentem se stane Tomáš Garrigue Masaryk a předsedou vlády právě Kramář.

V Praze se téhož dne šířila zpráva o uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, kterou si lid vyložil jako potvrzení nezávislosti. V ulicích propuklo nadšení, lidé strhávali symboly monarchie a slavili nový začátek. Večer pak Národní výbor vydal zákon o zřízení samostatného československého státu a slavné provolání začínající slovy: „Lide československý! Tvůj odvěký sen se stal skutkem…“

Pod dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup, takzvaní Muži 28. října. Už v roce 1919 byl tento den prohlášen státním svátkem a dodnes si ho Češi i Slováci připomínají jako symbol svobody a zrodu republiky.

Jak dnešek slaví v kraji?

V Opavě si občané připomněli 107. výročí vzniku samostatného československého státu u pamětní desky T. G. Masaryka na budově Slezské univerzity na Masarykově třídě. Slavnost začala v 10 hodin a doprovodil ji zpěv Pěveckých sborů pod vedením dirigenta Karla Kostery.

Součástí oslav je také výstava exponátů Klubu vojenské historie Opava, která probíhá zdarma v objektu OP-S 25 U Trigonometru v Milostovicích. Návštěvníci si ji mohou prohlédnout od 12 do 17 hodin.

Také ve Frýdlantě nad Ostravicí se lidé sešli u sochy Tomáše Garrigua Masaryka, aby uctili památku zakladatelů republiky a připomněli si její vznik. Děti z folklorního souboru Chasička zazpívaly lidové písně, skauti drželi čestnou stráž u pomníku a děti i dospělí naslouchali slavnostnímu programu. Nejen děti z Mateřské školy Janáčkova přinesly k pomníku květiny.

Bruntál připravil ke Dni vzniku samostatného československého státu zajímavou možnost, jak využít volný den. Zpřístupnili tam kostelní věž, a to od 9 do 16:30 hodin, a návštěvníci si tak mohou vychutnat výhled na město i okolní krajinu a zároveň symbolicky uctít významný den české historie.

V Ostravě se připomínka výročí konala v Husově sadu u památníku padlých v bitvě u Zborova. Již tradiční oslavu na obvyklém a skutečně symbolickém místě pořádalo statutární město Ostrava za účasti zástupců vedení města, Moravskoslezského kraje, městských obvodů, Armády České republiky, Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje a dalších organizací jako Sokola, Konfederace politických vězňů, Československé obce legionářské, Junáka nebo Agentury pro podporu válečných veteránů.

Dnešní uctění památky v Ostravě.

Z proslovu ostravského primátora Jana Dohnala (ODS):
„Před sto sedmi lety došlo k obnově české státnosti ve svobodném a demokratickém Československu. Naplnily se cíle, pro které Tomáš Garrigue Masaryk odjel navzdory pokročilému věku politicky působit do zahraničí a nebyl si jist, jestli se vrátí. Cíle, pro které Alois Rašín a Karel Kramář trpěli ve vězení, kde nad nimi jeden čas visela hrozba trestu smrti, cíle, pro které bojovali a umírali českoslovenští legionáři na hned několika frontách. Lidé si těchto obětí, jakož i nového státu dovedli vážit a svou prací jej pozvedli na vysokou úroveň po všech měřitelných stránkách. Vznik Československa nebyl jen o jásotu, strhávání „orlíčků“ a mávání červenobílými prapory, jak se někdy může na první pohled zdát. Ne, nový stát se musel ihned po svém ustanovení potýkat s několika problémy. Bylo třeba řešit potíže se zásobováním, vytvořením nové měny, hledáním nových trhů a také vojenskou obranou vlastních hranic. Naši předkové obstáli. Zamysleme se nad tím, jak své zemi přispívá každý z nás. Doba je sice složitá, ale celkově vzato jsme ve snazší situaci než v roce 1918. Přesto se někdy zdá, že naše vzájemné spory a přestřelky na sociálních sítích brání společnému dílu. Pevně doufám, že tomu tak není, že se dokážeme pozitivně věnovat oné masarykovské „drobné každodenní práci“ a že si uvědomujeme, že navzdory názorovým rozdílům nás mnohé spojuje. Třeba právě odkaz 28. října.“