Neděle 22. 3. 2026 | Svátek má Leona
Dnes, 07:15
„Bloudí pohledem po lidech, plným nenávisti. Je bledý, jako by si uvědomil blížící se konec.“ Tak popisovaly dobové noviny poslední chvíle Karla Hermanna Franka v roce 1946. Přesně před 80 lety začal proces, který měl potrestat jednoho z nejmocnějších mužů nacistické okupace, odpovědného za řadu zločinů proti obyvatelstvu, včetně vyhlazení obcí Lidice a Ležáky.
K. H. Frank působil od roku 1939 jako státní tajemník u úřadu říšského protektora a postupně se stal jedním z nejvlivnějších mužů v okupované zemi. Spolupracoval s nacistickými vůdci jako Heinrich Himmler a podílel se na represivní politice, jejímž cílem bylo potlačit český odpor a postupně germanizovat území.
Po atentátu na Reinharda Heydricha v rámci Operace Anthropoid to byl právě Karl Hermann Frank, který organizoval a prosazoval brutální odvetná opatření. Podílel se na vyhlášení stanného práva a byl jedním z těch, kdo rozhodovali o tvrdých represích vůči českému obyvatelstvu.
Tyto represe vyvrcholily vyhlazením obcí Lidice a Ležáky. Frank se přímo podílel na brutální politice, jež vedla k tisícům obětí. Odpovědnost za tyto činy patřila k hlavním bodům obžaloby při poválečném procesu.
Soud s K. H. Frankem začal 22. března 1946 před mimořádným lidovým soudem v Praze, v budově pankrácké věznice. Jednalo se o veřejné přelíčení, které přitahovalo pozornost nejen domácí veřejnosti, ale i zahraničních novinářů. Proces byl vnímán jako součást širšího poválečného vyrovnání s nacisty.
Dobový tisk, například Rudé právo, popisoval atmosféru v soudní síni velmi emotivně. Frank byl líčen jako zlomený muž, který působil vystrašeně a ztraceně – ostrý kontrast k jeho dřívější bezohledné moci.
„Přesně v 10.17 hodin přivádějí členové Sboru vězeňské stráže K. H. Franka. Je bledý, strach mu kouká z oči, jako surovost a zavilost z tváře, v uniformě esesáckého gruppenführera bez hodností, v níž po šest let prováděl své katovské řemeslo, kalhoty podkasané do žlutých vojenských bot,“ popisovalo Rudé právo proces.
Obžaloba měla rozsah zhruba 140 stran a detailně popisovala Frankovu roli v nacistickém útlaku, včetně jeho podílu na popravách, deportacích a teroru vůči civilnímu obyvatelstvu. Byl souzen podle retribučních dekretů za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
Zajímavostí je, že se K.H. Frank snažil zpochybnit pravomoc československého soudu. Tvrdil například, že je stále československým poslancem, a že by měl být souzen mezinárodním tribunálem. Tyto argumenty však soud odmítl.
Proces měl nejen právní, ale i silný symbolický význam. Veřejnost jej vnímala jako akt spravedlnosti za utrpení tisíců obětí okupace. Dobové komentáře zdůrazňovaly, že nejde jen o odsouzení jednoho člověka, ale i o odsouzení celého systému, který umožnil nacistické zločiny.
Karl Hermann Frank byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 22. května 1946 veřejnou popravou v pankrácké věznici.
„O 12.45 hodině přicházejí pomocníci popravčího mistra a navlékají na kladku provaz. Přicházejí lidické ženy a usedají na křesla na trávníku před lešením. Nádvoří je naplněno šumem lidi. Krátce po 13. hodině vstupuje v doprovodu tří členu Sboru vězeňské stráže K. H. Frank,“ bylo popsáno v Rudém právu.
Frank si vyslechl rozsudek a zamítnutí jeho žádosti o milost. Ve 13:31 byl oběšen na dvoře pankrácké věznice.
Tím skončil život muže, který po šest let patřil k hlavním představitelům nacistického teroru v českých zemích. Akt měl být nejen potrestáním viníka, ale i jasným signálem, že zločiny nacismu nezůstanou bez odezvy.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
