Dva roky boje s leukémií. Život Terezy zachránila i stovka přípravků od dárců krve

Na jaře 2022 začala Tereza Konupčíková cítit značnou únavu, kterou si ale doma vysvětlovali náročnou přípravou na taneční soutěže. Po několika týdnech se přidala i silná bolest břicha, jenže na pohotovosti se diagnózu ještě určit nepodařilo. S přibývajícími příznaky jako horečka, bolest hlavy či petechie, tedy malé červené či fialové skvrnky na kůži, navštívila později Tereza s mámou dětskou lékařku. Jasněji mělo být po výsledcích odběrů krve. „Měli jsme čekat asi den nebo dva na výsledky, ale za pár hodin paní doktorka volala, ať jedeme do nemocnice, že to vůbec nevypadá dobře,“ ohlíží se za prvním závažným sdělením Tereza.

Ačkoliv si to sama nepřipouštěla, na začátku července následovalo potvrzení špatných zpráv, diagnóza zněla: akutní lymfoblastická leukémie s mutací genu PH+ a začal dlouhý pobyt na hemato-onkologickém oddělení. „Já jsem se nejdřív v nějakém šoku smála, že je to blbost. Pak mi to začalo docházet, že jedu na hospitalizaci. Říkala jsem si, že jsou prázdniny, které si užiju. Myslela jsem si, že tam budu jenom pár dní. Bylo mi šestnáct, mám tři sourozence, a tak tam mamka se mnou nemohla spát, ale každý den za mnou jezdila. První měsíc byl opravdu horor,“ ohlíží se mladá dívka za prvními týdny intenzivní léčby. Ta kromě řady vyšetření včetně lumbálních punkcí zahrnovala především podávání chemoterapie a také transfuzních přípravků. Nádorové onemocnění i léčba zasáhly proces krvetvorby. Zachránit život nemocné slečně podobně jako dalším dětem a mladistvým na oddělení 21B hemato-onkologické kliniky pomohli lidé, kteří chodí darovat krev či plazmu. „U Terezky bylo potřeba podání 101 transfuzních přípravků, bez kterých by léčba Terezky nebyla možná,“ přiblížili zástupci Transfuzního oddělení FN Olomouc na sociálních sítích.

Intenzivní fázi léčby, která zahrnovala několikaměsíční izolaci od okolního světa, bolestivé a nepříjemné komplikace a nejistotu či strach, už vystřídala udržovací část terapie. A i ta se chýlí ke zdárnému konci. Tereza se mohla vrátit do školy i postupně ke svému milovanému tanci. „Některé chvilky byly fakt špatné, všichni zdravotníci mi hodně pomohli. Potkala jsem spoustu skvělých sestřiček, doktorů, sanitářek i třeba zdravotních klaunů a dalších lidí. Na vždy jim budeme vděční. Jsou tam i úžasní a silní pacienti, kteří se stali mými skvělými kamarády,“ říká Terka ve svém podcastu nazvaném Každý detail.

Nahrávání svých zkušeností a dalších informací nejen o leukémii se věnuje několik měsíců, v poslední vydané epizodě přináší například rozhovor s mladší kamarádkou Adinkou. Společně strávily na hemato-onkologickém oddělení v olomoucké nemocnici mnoho času. „Přála bych si zvýšit povědomí o leukémii a obecně o nemocech, o kterých se moc nemluví. Chtěla bych to vysvětlit a třeba i pár lidem pomoct,“ dodává studentka, která musela podstoupit mnoho těžkých bitev se zákeřným onemocněním.