Co všechno dnes znamená psychologické vzdělávání? Případ pekaře, který vyučuje psychologii

Jiří Adamec, muž bez akademického vzdělání, nabízí prostřednictvím svého webu Psychostudium.cz dvouleté studium poradenské psychologie. Hlásit se může každý – bez přijímacích zkoušek a bez předchozího studia. Studium je zakončeno osvědčením, které podle Adamce dokazuje pouze to, že se student účastnil seminářů.

Na první pohled tak může působit, že je vše v pořádku. Jiří Adamec opakovaně zdůrazňuje, že jeho program není akreditovaný a že k výkonu profese psychologa ani psychoterapeuta neopravňuje. Na webu ale současně uvádí, že se svými studenty vede „supervize“ nad případy z individuální, párové i rodinné terapie – tedy odbornou činnost, která v profesionálním prostředí předpokládá rozsáhlou kvalifikaci.

Supervize jsou totiž setkání terapeutů se zkušenějším kolegou, při kterém společně probírají náročné situace z praxe a hledají nejlepší možná řešení.

„Všichni studenti, kteří se k nám zapisují, dostávají informace, že je to zájmové studium, že toto studium nezakládá právní vztah k výkonu povolání, a že výsledné osvědčení je pouze deklaratorní,“ uvedl Jiří Adamec pro Hradeckou Drbnu.

Jiří Adamec však na svém webu přímo radí, pod jakými volnými živnostmi lze psychologické poradenství poskytovat, i když k němu člověk nemá odbornou způsobilost. Mezi doporučenými oblastmi je například „poradenská a konzultační činnost“ nebo „poskytování služeb osobního charakteru“.

„Poněkud bizarní zjištění je, že činnost pana Adamce s právními předpisy není v nesouladu. Mimo zákonný systém školství vzdělávat může kdokoliv v čemkoliv bez jakékoliv kvalifikace, je to tzv. živnost volná. Pružné nakládání s pojmy, které mají fluidní právní zakotvení (poradenská psychologie, supervize) umožňuje panu Adamcovi se legislativním vymezením vyhnout,“ upozorňuje Petra Žufníčková z Etické komise České psychoterapeutické společnosti.

„Žádná odborná či profesní společnost nemůže přirozeně takové vzdělávání ani supervizi uznat kvůli zásadnímu nesouladu s legislativou a profesními normami,“ upozorňuje Petra Žufníčková. Podle ní případ Jiřího Adamce ukazuje na vážný systémový problém.

„Případ pana Adamce bohužel ukazuje skryté možnosti, jak lze kvazi-psychoterapeutickou činnost provádět bez jakékoliv garance odborných organizací a bez jakékoliv možnosti se k těmto organizacím dovolat v případě odborného či etického pochybení. Současná situace, kdy poptávka po kvalifikovaných službách v této oblasti zdaleka přesahuje nabídku, tomu, opět bohužel, nahrává,“ dodává.

Kriticky se vyjadřuje i Českomoravská psychologická společnost, která ve svém oficiálním stanovisku uvádí: „Z údajů, které máme k dispozici, usuzujeme, že pan Jiří Adamec není psychologem a není osobou kompetentní ke vzdělávání v oboru psychologie a pro výkon psychologických činností.“

Jiří Adamec se však proti těmto výtkám ohrazuje. „To, co já nabízím a k čemu profilujeme naše posluchače, je laické poradenství,“ říká. Odmítá, že by šlo o psychoterapii v pravém slova smyslu. „My nepracujeme ani s tématem psychologie, i když o psychologii se opíráme. Klientům poskytujeme poradenství na míru. U někoho je tam možné využít něco z psychoanalýzy, u někoho něco z kognitivně behaviorální terapie. Nejedná se ale o psychologické poradenství, nýbrž o hledání souvislostí.“

Mezera v zákoně

Ministerstvo školství k celé situaci uvádí, že takové vzdělávání nelze právně postihnout. „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy akredituje pouze vzdělávací programy vedoucí k získání odborné kvalifikace. Vámi zmíněné Psychostudium mezi uvedené programy nepatří a ministerstvo nemá žádnou pravomoc tyto semináře kontrolovat nebo regulovat,“ sdělil mluvčí resortu Patrik Kubas. Adamec tak formálně podniká na základě volné živnosti.

Podle advokátky Jany Kubrtové není situace v Česku výjimečná, ale rozhodně je problematická: „V České republice není dosud zákon, který by jednoznačně stanovil požadavky na profesi psychologa. Částečně to řeší živnostenský zákon v rámci vázané živnosti s názvem Psychologické poradenství a diagnostika, která ale není jedinou možností. V současnosti tak může poradenské služby nabízet i osoba bez příslušného vzdělání, pokud podniká v rámci volné živnosti.“

Poptávka po psychologické pomoci roste

V době, kdy je poptávka po psychologické a psychoterapeutické pomoci extrémně vysoká a na termíny u odborníků se čeká i měsíce, roste riziko, že lidé v tísni využijí právě tyto „alternativní“ cesty.

Jak si ověřit, že má vámi oslovený psycholog nebo psychoterapeut potřebné vzdělání? „Nejjednodušší způsob, jak zjistit kvalifikaci terapeuta nebo kohokoliv, kdo pracuje na živnostenský list, je zeptat se ho přímo na jeho vzdělání, výcvik a zkušenosti,“ radí Petra Žufníčková.

Psycholožka Lucie Svobodová, která dlouhodobě upozorňuje na riziko laických terapeutů, k tomu dodává: „terapeut/ka s komplexním a ověřeným vzděláním se dá najít například na stránkách České asociace pro psychoterapii. Opravdu se nebojte si ověřit, kdo má jaké vzdělání už jen proto, že budete takovému člověku svěřovat své zdraví a velmi citlivé informace ze svého života.“ 

Mezi varovné signály samozvaných psychoterapeutů patří například sliby 100% úspěšnosti léčby během pár sezení a podezřele vysoké ceny.