Martin Šonka byl původně bojovým pilotem vzdušných sil armády České republiky. Je vicemistrem světa, ale také mistrem Evropy a České republiky v akrobatickém létání a s oblibou nastupuje do závodů, kde přijde pokaždé s něčím novým. Před šesti lety se stal dokonce vítězem série mezinárodních závodů Red Bull Air Race. Svoji kariéru musel už dříve upřednostnit před armádou. „Bylo to buď, anebo,“ rozpovídal se současný instruktor vojenských pilotů v dalším díle rozhovorového seriálu Bez servítků.
V jednu chvíli jste se musel rozhodnout, zda zůstat u armády nebo se věnovat sportovnímu létání. Kdy přišel ten zlom?
Sportovnímu létání jsem se věnoval od začátku své kariéry, tedy od dob studií na Univerzitě obrany, tehdejší Vojenské akademii. Chvíli po ukončení vojenských studií, kdy jsem nastoupil k útvaru, jsem se dostal do reprezentace a celou svoji vojenskou kariéru jsem za ni létal. Z letiště v Náměšti nad Oslavou, a poté i z Čáslavi kde jsem sloužil, jsem jel vždy do Tábora nebo do Moravské Třebové trénovat kotrmelce. V jeden okamžik, kdy jsme řešili nějaké volno, kvůli Red Bull Air Race, který se restartoval v roce 2014, to po nějakých dlouhých jednáních skončilo tak, že jsem se musel rozhodnout, jestli zůstanu v armádě a přestanu létat v civilu, anebo odejdu a nebude to fungovat. Přede mě bylo postaveno přespříliš černobílé rozhodnutí, a tak jsem se rozhodl, že odejdu z armády a šel jsem závodit.
Je ten adrenalin z létání i po těch letech stejný?
Létání může vypadat ze země, jako nějaký adrenalin, ale pro nás je to tak nadrilované a zaměřené na let jako na sportovní výkon než to, že by tam bylo tolik adrenalinu. Soustředím se na přesnost té pilotáže a zase takové drama to není.
Na co se těšíte nejvíce?
Těším se na Aviatickou pouť, která je vrcholem sezony v létání. Ještě v létě mě čeká také mistrovství světa v akrobacii. Tam se těším, jsem pravidelným hostem a je to vždycky strašně fajn. Speciálně letos tu budou opravdu nádherná a zajímavá letadla. Mám rád taková ta stará, historická, kterých tu bude hodně.
Máte tendenci si ve svých výkonech neustále zvyšovat laťku?
Samozřejmě. Nemůžu přijít s něčím, co jsem měl už loni. Nezvyšuju si ji kvůli lidem, ale jsem aktivní soutěžní pilot a jezdím po akrobatických závodech. Jedna disciplína je free style a to je to samé, co předvádíme při leteckých dnech. Aby v této disciplíně člověk porážel ostatní, nemůžete létat stále ty stejné věci, protože to rozhodčí znají a hledají novoty a techniky pilotáže, které ten dotyčný ještě nikde nepředvedl a manévry, které se ještě nikomu nepovedly. Je to neustálý vývoj, neustálé zkoušení nových figur a ty samozřejmě zapojuji i do exhibice pro lidi.
Jaký program budete mít na aviatické pouti, která je už o tomto víkendu v Pardubicích?
Můj exhibiční program je úplně nový, hodně pozměněný. Loni jsme měli mistrovství Evropy v akrobacii, kde jsem létal s novým freestylem. Byl jsem s ním druhý do té doby, než mě diskvalifikovali za proklesání minimální výšky. Takže se to líbilo i rozhodčím. Na letošek tu jsou nové prvky, které jsem do toho zakomponoval a je se na co těšit.
Je nějaký sen, který jste si nesplnil a chtěl byste přidat do letecké sbírky?
Samozřejmě bych si přál, aby to dlouho vydrželo. Jsem soutěživý typ, takže když k tomu cinkne nějaká ta medaile, tak vás to vždycky dobře nastartuje. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl létat s takovými letadly, do kterých není jednoduché se posadit. Ještě bych si ale spoustu letadel potřeboval vyzkoušet a vyhrát co nejvíce závodů. Mám toho v plánu ještě hodně.
Je něco do čeho byste nešel?
Třeba když mi někdo nabízí svezení v různých letadlech, které jsou tak trochu podomácku dělané. Rád létám letadly, co něco vydrží, ne když jim za letu něco upadne. Jinak jsem poměrně pro každou špatnost a záleží vždy na úhlu pohledu, jak k tomu přistoupit. I když to jsou na první pohled zdánlivě nemožné věci, dají se nějakým způsobem naplánovat a vyřešit. Takže moc takových věcí, do kterých bych nešel, není. Většinou, když se pro něco nadchnu, přes to nejede vlak a musím vymyslet, jak to jde.
Existuje mimo létání nějaký adrenalin, který vás vůbec neláká?
Spíš co mě láká a to je potápění. Rád skáču padákem, z mostu jsem si skočil bungee jumping. Je to super věc. Mám rád také závodní auta a motorky. Že bych vyloženě řekl ne, tohle je za hranou? Když to někdo dělá a dělá to dobře, tak i takové extrémní věci jsou velice bezpečné. Znám to ze své profese, takže se mi líbí tohle všechno.
Ještě učíte ve výcvikovém centru v Pardubicích, jak to všechno časově zvládáte?
No špatně. Jsem v centru leteckého výcviku jako instruktor, do toho mám závodní létání, exhibice, jezdím z letiště na letiště a moc toho jiného neznám, než letiště a cestu mezi letišti. Když to jde, ještě letím. Létám rád, je to rychlejší a větší zážitek. Mám toho hodně, ale jsem rád. Teď ani nevím, co je volno. V zimě, když u nás není sezona leteckých dnů, tak je trošku víc volna. To jsem pouze jako instruktor. Většinou vybírám to volno, které jsem nadělal přes rok a dostaneme se alespoň na hory. Ty se mi líbí, vždy jsem po horách rád chodil. Moc se mi líbí to prostředí.
Když chce být někdo pilotem, jaké jsou výhody?
Je to krásné, baví vás to. Když se povede, že je to vaše profese, děláte něco, za co byste platili, a ještě za to dostáváte peníze, což je úplně perfektní. Je to práce, která když se zapomene, něco se podcení a nechápete to, že je k tomu potřeba přistupovat zodpovědně, tak se to může dřív nebo později zvrtnout. Jde o nádherný koníček, ale je potřeba k tomu dodržovat nějaké zásady toho, že je to létání a že jsme ve vzduchu jen na návštěvě.
Podle čeho se na první dobrou pozná pilot?
Na diskotékách jsem vždy tvrdil holkám, že se o nás říká, že poznáte pilota na baru. Poznávat ho ale nemusíte, protože vám to řekne v prvních pěti vteřinách, chlubí se tím,. Já to nedělám. Vždycky jsem říkal, že jsem popelář.
