Že mají Ostraváci mezi svými českými soukmenovci svá specifika není žádným tajemstvím. Kulturní rozdíly mezi regiony jsou běžné všude a nevznikly náhodou. Ostrava svým „krátkým zobákům" a „razovitosti” vděčí rozsáhlé migraci, kterou přitáhl rozvoj průmyslu v 19. a 20. století.
Těžba uhlí a ocelářství byly etalonem průmyslu 19. století. Obě odvětví se potkaly v první polovině 19. století ve dvou malých pohraničních městech: Moravské a Polské Ostravě. Záhy se region proměnil v industriální srdce celého Rakouska-Uherska. Jenže industrializace a raný kapitalismus nestál jen na nových vynálezech a strojích. Kolečka pokroku museli roztáčet dělníci.
Ostravsko oplývalo bohatými zdroji kvalitního uhlí, jenže samo se z podzemních slojí na světlo světa nedostane. Obě městečka měla jen pár tisíc obyvatel a závody podnikatele Rothschilda a jeho kolegů jich potřebovaly desetitisíce. Průmyslová revoluce začala proměňovat zemědělce na dělníky se všemi výhodami i nevýhodami.
První, kdo se začal za prací stěhovat do rozvíjejících se ostravských továren byli venkovani z okolních horských oblastí. Život horských pasáků, domkařů a drobných zemědělců nebyl vůbec lehký. Dobře znali hlad, zimu a nejistotu. Výdělek v továrně byl jistý, ale práce tvrdá a bez sezónního odpočinku. Přesto se horalé vydávali do Ostravy a s nimi začala pomalu zanikat tradiční řemesla, jímž se např. v Beskydech po generace věnovali.
První vlna migrace sice přinesla míchání venkovanů s měšťáky, ale přeci jen si byli regionálně blízko. Ovšem okolní vesničky zdaleka neposkytovaly dostatek pracovní síly. Průmyslníci se dělníky snažili sehnat, kde se dalo. Nabízely se uhelné oblasti Čech, ale několik stovek horníků z českého království zásadní vliv na rozvíjející se „razovitost” Ostraváků neměly ten nejzásadnější vliv.
Výstavba Severní dráhy císaře Ferdinanda, která vedla z Vídně přes Ostravu do Krakowa otevřela bránu dělníkům z Rakouska, ale především těm z Haliče. Po trojím dělení Polska na konci 18. století přestal stát existovat. Část anektovaná Rakouskem byla nejchudším regionem celého soustátí. Místní zemědělci se houfně začali vydávat do Ostravy za prací. S sebou přinesli nejen polštinu, ale i ruštinu a pravoslavné náboženství.
Dalšími migranty za prací z ciziny byli Němci z Pruska a později (od roku 1871) z Německého císařství. Za časů Rakousko-Uherska totiž Ostrava sídlila na hranici s Německem (Pruskem), nikoliv Polském. To území získalo až se Stalinovým překreslováním hranic.
Po dostavbě dráhy z Bohumína do Čadce začali do Ostravy proudit i obyvatelé Uher, čili Slováci a Maďaři. Zejména, co se týče obyvatel Slovenska, Ostrava pro ně byla novou příležitostí zejména za nově vzniklého Československa. Lidé z východní části státu se v Ostravě setkávali poprvé v životě zejména s elektřinou, jelikož elektrifikace byla v první polovině 20. století na Slovensku ještě v plenkách, na rozdíl od českých zemí.
Ostravsko se posléze stalo cílem ještě jedné vlny migrace po 2. světové válce. Šlo o Romy a Maďary, kteří byli do regionu sestěhováni z jihu Slovenska po odsunech Němců a Maďarů z pohraničí. Původní obyvatelé Čech romského etnika byli takřka vyhlazeni nacisty.
Razovitost nově příchozích z celé střední Evropy se vytvořila i v okolních obcích. Průmyslový boom neumožňoval dostatečnou bytovou výstavbu a tak se lidé stěhovali do blízkých měst a vesnic. Jelikož dopravní prostředky byly teprve v plenkách, do práce se docházelo pěšky ze vzdáleností do 10 kilometrů, tedy i dvě hodiny do práce a opět dvě hodiny z práce. Pro bývalé zemědělce šlo o zásadní změnu životního stylu, jelikož obvykle pracovali na poli za humny.
A co všechny nově příchozí ve městě spojovalo? Zejména alkoholismus. Lidé ze zemědělských oblastí si v dělnických profesích přilepšili, co se týče dostupné hotovosti a zároveň se ocitli v nehostinném prostředí průmyslového města. Útěchou se jim staly místní nálevny.
Alkoholismus byl v Ostravě tak rozšířený, že vydavatel vídeňského časopisu Abstinent Rudolf Wlassak z Brna o místních poměrech napsal dvacetistránkovou zprávu, kde popsal běžné jevy jako dětský alkoholismus, pití od brzkého rána nebo porušování zákazu požití alkoholu na pracovišti. Tavící kotlík migrantů, kteří houfně přicházeli pracovat v těžkých podmínkách dolů a oceláren, se dodnes odráží v pověstné „razovitosti” obyvatel ostravského regionu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
