Středa 16. 4. 2025 | Svátek má Irena
Ostrava má dlouhou historii. I ve středověku zde žili lidé, ještě ale nemohli spoléhat na nerostné bohatství uhelných dolů a navázaných továren těžkého průmyslu, které utvářejí její podobu dnes. Díky archeologickým výzkumům také tušíme, co měli středověcí Ostraváci na talířku.
Moravská Ostrava byla malým středověkým městem na zemské hranici. Ačkoliv tehdy neexistovalo žádné sčítání lidu, podle množství domů můžeme počet obyvatel přibližně odhadnout. Ve středověku spadala do kategorie menších měst a populace čítala přibližně 1000 obyvatel.
Takováto města si, co se potravinové produkce týče, povětšinou vystačila s jídlem získaným v bezprostředním okolí. Své produkty zde prodávali obyvatelé z okolních vesnic, k čemuž sloužily především výroční trhy. Právo konat zásadní ekonomickou událost udělil Moravské Ostravě samotný Karel IV. roku 1362. Na trhu se obchodovalo po 16 dní a konal se při příležitosti svátku Nanebevstoupení páně, takže stánky se otevíraly koncem května a začátkem června. Další trh povolil Jiří z Poděbrad v roce 1461, byl osmidenní a začínal během svátku sv. Cecílie.
Trhy byly klíčové pro zásobování potravinami relativně vysoké koncentrace lidí na středověké poměry v tehdejších městech. Vesničané si z trhu pak mohli odnášet výrobky řemeslníků usazených ve městech a také peníze, které se samozřejmě hodily, i když středověku rozhodně nebyl cizí ani směnný obchod.
Samotné město se však rozkládalo jen na území dnešního Masarykova náměstí a několika málo přilehlých ulic. Kilometry dnešní městské zástavby měly tehdy charakter zemědělského prostoru popřípadě středověkých „parků“ se stromy. Ostrava nejspíše patřila mezi malá města, jejichž podstatná část obyvatel byli zemědělci hospodařící v okolí a příliš se neodlišovali od vesničanů.
Podle archeologických nálezů víme, že měšťané v lesích na místě dnešních paneláků a jiných staveb také často lovili. V odpadních jímkách se totiž nalezly docela četné kostry lesní zvěře, od zajíce přes srnce až po divočáky. Maso nebylo na jejich stole přílišnou mimořádností. Obzvláště v zimním období přicházely na řadu zabíjačky. Chovná zvěř totiž přes léto fungovala jako jakási konzerva na zimu, kdy se zvíře zabilo a maso se navíc dalo v mrazech uchovávat. Pod příkrovem sněhu totiž v přírodě potrava k dispozici nebyla.
Díky výzkumu středověkých „odpadkových košů” (v historickém smetí se totiž archeologové přehrabují obzvláště rádi) víme, že nejčastěji se v Ostravě jedlo maso z tura domácího, ale i vepřové, ovce, kozy, kuřata (slepice) nebo husy.
Mezi kosterními pozůstatky masitých pokrmu se našly i kosti psů. Domestikované šelmy tak byly rovněž součástí života ve městě před mnoha staletími. Snad je však středověcí Ostraváci nejedli.
Rozhodně neplatí, že by bylo maso ve středověku pouze luxusním artiklem na šlechtických hostinách. Díky výzkumu kuchyňského odpadu máme informace i o složení rostlinné stravy. Možná překvapí, že ve středověku z obilnin dominovalo v okolí Ostravy proso. Středověké kultivary obilovin však byly mnohem drobnější než dnes, poskytovaly mnohem menší výnosy a stačila jedna větší průtrž mračen s kroupami a na tenkých stoncích rostlin napáchala citelné škody.
Ačkoliv kultura lovců-sběračů již byla dávno pryč, v okolních lesích se sbíralo, co se dalo. Od malin a ostružin až po houby. Pěstovalo se a jedlo také ovoce, konkrétně se zde našly pecky třešní, višní, slív, jablek a hrušek. Ze zeleniny je pak potvrzen kopr a celer.
Ačkoliv uvedený výčet umožňuje představy o pořádné hostině, středověkem neustále obcházel duch neúrody a následných hladomorů. Hromadný hrob objevený v Kostelní ulici dává tušit, že tato drsná součást středověkého života se nevyhnula ani Ostravě.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
