Drbna historička: Černá Ostrava. Město bylo špinavé dávno předtím, než na něj začal padat uhelný prach

Počátky těžby uhlí v Ostravě se datují do poslední čtvrtiny 18. století, kdy byly pozvolna otevírány první uhelné sloje. Opravdový průmyslový boom odstartovala až výstavba Severní dráhy císaře Ferdinanda, ale malé pohraniční městečko se už tehdy začalo pozvolna probouzet k bezprecedentnímu rozvoji, který ho čekal v následujících desetiletích. 

Tehdejší pozvolná těžba však rozhodně pro lokalitu neznamenala žádnou znatelnější environmentální zátěž, nijak srovnatelnou s ekologickou krizí, která na Ostravsku panovala v druhé polovině 20. století. Přesto místní obyvatelé trpěli velmi závažnými problémy se znečištěním životního prostředí. 

Pro připomenutí, v první polovině 19. století byla Moravská Ostrava sídlem  čítajícím cca 1 500 obyvatel. Z dnešního úhlu k tomu můžeme přičíst ještě populaci přilehlých vesnic (Přívoz, Mariánské Hory, Nová Ves, Vítkovice, Hrabůvka, Zábřeh), která byla ve výsledku přibližně stejně početná jako ta v Moravské Ostravě. 

Ačkoliv množstvím obyvatel tehdejší Ostrava připomíná dnešní větší vesnice, na přelomu 18. a 19. století takováto koncentrace lidí na jednom místě přinášela značnou zátěž pro životní prostředí a tedy i pro život samotných lidí. Příčinou tohoto problému byla neřešená situace s komunálním odpadem, který zaplavoval veřejný prostor. 

Tehdy dobře známým ekologickým problémem číslo jedna byly svinské trhy přenesené z Polské Ostravy na moravskoostravské náměstí. Z ekonomického hlediska se jednalo o zcela logický krok, který měl oživit hospodářskou aktivitu řemeslníků a dalších živnostníků. Jenže prodej dobytka (především haličských vepřů) na trzích přinášel do města i jejich exkrementy, které nikdo neuklízel.  

S deštěm se sice pročišťovaly ulice od nevábného odpadu, ale močůvka a splachovaný hnůj stékal do městských studní a znečišťoval vodu používanou ostravskými měšťany. Epidemie nemocí jakou byla úplavice nebo tyfus na sebe nenechaly dlouho čekat. 

Ostravští měšťané si kritického problému byli dobře vědomi a roku 1808 přesunuli trhy s dobytkem za Hrabovskou bránu, nedaleko hostince U zeleného stromu. Jenže trhy nebyly jediným zdrojem znečištění ve městě. 

Už sama snaha podporovat řemeslníky velkou akcí svědčí o tom, že řemeslo zde rozhodně nemělo zlaté dno a v malém se jeho samotným provozem uživil jen málokdo. Uvnitř hradeb tak v bezprostřední blízkosti městských domů zůstávaly chlévy s hospodářskými zvířaty, aby měli Ostravané z čeho žít. Desítky koní a přes stovku krav a patřilo k obyvatelům Ostrav v roce 1819. Dochovala se celá řada stížností, jež vypovídají o situaci, kdy se kvůli smradu z hnojišť a odpadu v létě ani neotvírala okna. Podobně jako během intenzivního smogu. 

Ani tato problematická skutečnost neunikla pozornosti radních, kteří se snažili odpadovou zátěž pro životní prostředí řešit a nařídili všechny hnojiště domácí zvěře obehnat dva a půl metru vysokou zdí, aby při deštích neunikalo takové množství splašků do zdrojů pitné vody. 

První doložené využití pískového filtru pochází z roku 1804 a James Simpson uvedl  v roce 1829 do provozu pro Chalsea Waterworks Company první vodovod s upravenou vodou, ale jak název napovídá, uvedený vynález došel uplatnění v Londýně. O něčem podobném si v Ostravě mohli nechat jen zdát, i když řešili ve stejnou dobu identický problém jako Londýňané.