Ostravský spisovatel Valentin Jestřábský nepsal česky, ale moravsky, a kritizoval zapíjení kořalky pivem

Barokní spisovatel se narodil přímo v Moravské Ostravě a svůj původ často připomínal, když podepisoval své knihy. Nicméně ty už vznikaly převážně ve Veverské Bítýšce, kde sloužil po dlouhá desetiletí jako farář, dožil se požehnaného věku 89 let. Jeho rodiče byli podle všeho poměrně chudí, matka předla vlnu pro ostravské soukeníky, po smrti matky i otce Jestřábský město opustil a šel studovat na jezuitské školy. Nejdříve se učil v Uherském Hradišti, aby pokračoval na jezuitské koleji v Olomouci, kde vystudoval teologii. 

Spisovatel Valentin Bernard Jestřábský.

Do dějin vstoupil Valentin Bernard Jestřábský jako autor spisu Vidění rozličné sedláčka sprostého vydaného v Opavě, které bývá srovnáváno s nejznámějším spisem Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Jak už název Jestřábského díla napovídá, ve svých spisech se orientoval na prostého člověka a jeho starosti, což nejspíše reflektovalo jeho původ. Na druhou stranu připomínal, že je “měšťanem” nikoliv prostým poddaným.

Zároveň v jeho díle platilo, že zájem o obyčejného člověka neznamenal nekritický obdiv. Jestřábský se v duchu doby podobně jako řada jeho kolegů věnoval především moralizování.

Základní osnovou pro kritiku dobových mravů křesťanským literátům poskytovalo tradiční učení o smrtelných hříších, někdy využívané jako sedmero smrtelných hříchů, nebo v jiném modifikovaném počtu. Nejtradičněji mezi ně patřila na prvním místě pýcha a posléze, s již obvykle nespecifikovaným pořadím, smilstvo, lenost, lakomství, hněv, závist a také obžerství.

Jak to s pácháním uvedených hříchů vypadalo ve společnosti pozoroval hlavní hrdina jeho spisu Vidění rozličné sedláčka sprostného, který v literární podobě kritizuje například městské radní.

A jak to bylo s alkoholem?

“Když tam vešli, viděli za radním stolem seděti několik mužův, kteříž dříve než se jiní z obce sousedí sešli, oni zatím začali piti od kořalky: a když je ta pálila, zalívali pivem a chladili, až se hezky podroušili,” popisuje jak vypadal přístup k alkoholickým nápojům.

Zmíněné míchání piva a tvrdého alkoholu se nedoporučuje ani dnes. Zatímco aktuálně je spatřována problematičnost tohoto postupu při popíjení především z fyziologického hlediska, v 17. století byl obdobný přístup motivován především z náboženské perspektivy.

Přidávání si piva ke kořalce totiž vystihovalo zmíněný hřích obžerství, do něhož patřila nemírná konzumace jídla i pití. V uměřeném množství zůstávalo vše v pořádku, ale betonování kořalky do piva už v očích křesťanské mravouky bylo přespříliš.

Podobně psala celá řada autorů včetně zmíněného Komenského. Co je na Jestřábském zvláštní, že kromě latiny používal podle svých slov “moravský jazyk.” Od češtiny jiných tehdejších spisovatelů se jeho moravština významněji neodlišovala a odrážela nepříliš častý zemský patriotismus.